Právě na příkladu těchto událostí měli možnost se od reportéra dozvědět o pozadí přípravy reportáží pro zpravodajství veřejnoprávní televize.

„Jako zahraniční redaktor musíte mít v té chvíli doma nachystaný batoh, kde máte Ibalgin, pas, peněženku, pojištění, kreditní kartu a další věci, které potřebujete, když jedete do zahraničí,“ popisoval hektický začátek své cesty. Rychlost je v té chvíli důležitá, události byly v té chvíli na svém vrcholu a bylo potřeba dostat první vstup již do hlavního zpravodajství. „Navíc Anglie je země, ke které máme vztah. Kdyby hořelo město na druhém konci světa, tak tam samozřejmě reportéři z Česka hned tak nepojedou,“ dodal.

Následovalo pět reportáží, které Bohumil Vostal v Londýně natočil. Na nich studentům ukázal, jak taková reportáž vzniká. Zajímavé například bylo, když měli zkoušet poznat, které záběry jsou natočené českým kameramanem a které jsou z agentury. „Český kameraman bude mít jiné oko, než jaké má britský. Bude si všímat jiných věcí, protože má českou mentalitu. Když přijedete do Londýna, tak si budete všímat jiných věcí, než třeba Španěl,“ vysvětlil tuto aktivitu Vostal.

Důležité podle něj je neustále získávat informace. „Úžasné je, že vám do notebooku neustále proudí informace ze světových agentur. Číst však musíte také noviny včetně bulváru. Navíc žijeme v době, kdy i lidé na ulici natáčí úžasné záběry a vy toho člověka musíte najít, aby řekl svůj příběh,“ popsal možné zdroje informací.

Strach jsem neměl

Studenti měli možnost klást svoje otázky. Logickou byl dotaz, zda má při natáčení na takovýchto místech strach.

„Přímo v Londýně jsem se nebál. Když jsme tam dorazili, tak už to nejhorší bylo pryč. Jestli jsem někdy cítil opravdu pokoru, tak to bylo v Afghánistánu, kdy jsme dělali speciál s Václavem Moravcem. Tam jsme jezdili ve vojenské koloně v době, kdy víte, že jsou všude nálože. Vojáci před výjezdem zjišťovali, jakou mám krevní skupinu, nacvičovali jsme, co s námi budou dělat, když nás někdo střelí a všichni vojáci jsou ozbrojeni ostrými a hrozbu berou a prožívají velmi vážně. Jste na základně, kde je nemocnice a kam v podstatě každý den přivezou někoho mrtvého,“ odpověděl.

Na závěr také poodhalil to, co považuje za cíl médií: „Cílem novinářů je pro vás připravit informace tak, abyste mohli správně vykonávat svoji občanskou povinnost. Vy jste opravdu důležití. Jste občané, kteří se rozhodují, komu dají hlasy ve volbách. I když se vám to může zdát směšné, určujete osud této země. A díky médiím byste měli mít přístup k informacím, názorům a myšlenkám, na jejichž základě se můžete svobodně a poučeně rozhodovat. Proto nebuďte k dění lhostejní a važte si sami sebe a svého názoru.“

Beseda byla součástí projektu Městské knihovny v Třebíči Ten dělá to a ten zas tohle. „Jeho obsahem je realizace setkávání a besed s mladými lidmi, kteří se narodili nebo žijí v třebíčském regionu. Jeho cílem je přesvědčit studenty, že pokud si půjdou za svým cílem, mohou uspět,“ uvedla zástupkyně ředitelky knihovny Eva Bazalová.