„Začátky souboru nebyly nijak lehké. Malá skupinka nadšenců se začala scházet v roce 1955 po nedělních odpolednech v prostorách dnešní radnice, později v zasedací místnosti ředitelství Okresního ústavu národního zdraví. Začínalo se jednoduchými tanci inspirovanými jednotlivými řemesly, jako byla například činnost tesařská či kovářská,“ zavzpomínal jeden z tehdejších členů Horáckého souboru písní a tanců Josef Černý.

Právě zmíněný Okresní ústav národního zdraví převzal nad souborem hned od jeho zrodu záštitu. Samo nadšení, snaha a píle by ovšem novoměstským tanečníkům nikdy nepřinesly takovou slávu a věhlas, jakých se jim později dostalo.

„Bylo zapotřebí nechat ušít kroje, sehnat boty a další propriety pro šedesát členů souboru, a to rozhodně nebyla žádná maličkost. Také zajištění kulis a různého nářadí, které dotvářelo jednotlivá taneční čísla, doprava na vystoupení a podobně, to vše zajišťoval štáb zaměstnanců tehdejšího Okresního ústavu národního zdraví. Byli to zejména pánové Hošpes, Janda a Sommer, kteří se této často nevděčné práce ujali. A to bez nároku na jakoukoliv odměnu,“ poznamenal Josef Černý.

Stát se členem nového folklorního seskupení znamenalo v dané době i určitou prestiž. „Lidé v souboru tvořili jakousi intelektuální sílu, která nejen v Novém Městě samotném, ale i v celém okrese a dokonce i kraji významně ovlivňovala společenský život. Byli v něm učitelé, lékaři, inženýři, zdravotní sestry, technici, administrativní pracovníci a další,“ vysvětlil Josef Černý.

„Hnacím motorem“ novoměstského folklorního souboru byl od prvopočátku tehdejší gymnaziální profesor Jiří Maděra. Ten se neustále pídil po nových námětech, dotvářel choreografie a zajišťoval veškeré další nezbytnosti, aby zajistil hladký chod celého ansámblu.

„Díky jeho houževnatosti se soubor tanečníků začal rozrůstat, a to až na patnáct párů. Rozhodující zlom pro vývoj našeho folklorního seskupení nastal příchodem manželů Marty a Lubomíra Benešových. Zvláště Marta Benešová měla už velké zkušenosti z dřívější činnosti v jihlavském souboru. Z tohoto důvodu postupně převzala vedení taneční skupiny. Využila také svých dřívějších přátelství s lidmi, kteří se lidovým tancům věnovali dlouhodobě, k tomu aby rozšířila náš repertoár o ucelená pásma. Tance tím pádem dostaly větší dynamiku a ráz. A Jiří Maděra měl tak více času na sbírání námětů,“ řekl Josef Černý.

Novoměstští tanečníci se věnovali pouze samotnému tanci. O hudbu se postarala skupina muzikantských nadšenců z Nového Města na Moravě, z Třebíče a dokonce i z Jihlavy.

„Kapelníkem byl populární novoměstský kominík Čestmír Zelený. Byla to taková známá místní postava, byl zajímavý mimo jiné i tím, že neuměl noty, ale perfektně hrál, měl to všechno naposlouchané. A zpěv v souboru zajišťovala samostatná skupina zpěváků,“ doplnil Josef Černý.

Snad jen málokterá společenská akce se obešla bez vystoupení novoměstských tanečníků. „Horácký soubor písní a tanců v padesátých letech obohacoval svým kvalitním programem kulturní život města. Vystupoval mimo jiné i na folklorním festivalu ve Strážnici či v Německé demokratické republice,“ podotkl archivář a kronikář Nového Města na Moravě Vít Křesadlo.

Ve dnech 28. a 29. června 1958 se Horácký soubor písní a tanců zúčasnil Strážnických slavností hudby a tance jako jeden z pěti pozvaných nejlepších souborů z celé republiky. A 4. a 5. července téhož roku předvedli jeho členové své pásmo horáckých písní a tanců v Bratislavě.

O rok později měl soubor už sedmdesát členů. Vystupoval na domácí půdě, po celé republice i v zahraničí. „Před odjezdem na čtrnáctidenní umělecký zájezd do Německé demokratické republiky uspořádal 2. července Horácký soubor písní a tanců slavnostní rozloučení se zástupci města a s občanstvem. Rozloučení se konalo v 17 hodin před sokolovnou a zvláště v něm bylo zdůrazněno heslo freundschaft – přátelství,“ zaznamenal tehdejší kronikář do kroniky Nového Města na Moravě.

Folklorní seskupení existovalo v Novém Městě ovšem jen do poloviny šedesátých let minulého století. „Na ukončení činnosti souboru a jeho postupném zániku se podepsala územní reorganizace, přemisťování vůdčích osobností souboru na různá místa v okrese a v neposlední řadě také finanční problematika. Tak skončila jedna významná kapitola folklorního života na Novoměstsku,“ uzavřel Josef Černý.