VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Co bolí to prebolí, zopakuje Miro Žbirka na festivalu

Jaroměřice nad Rokytnou /ROZHOVOR/ - Zlatý slavík z roku 1982, interpret hitů Biely kvet, Atlantída či Co bolí to přebolí. V posledních letech nahrává svá alba v Londýně a nové chystá vydat letos na podzim. Na den přesně po šesti letech se 11. srpna Miro Žbirka vrátí se svým symfonickým projektem na Mezinárodní hudební festival Petra Dvorského do Jaroměřic nad Rokytnou.

10.8.2018
SDÍLEJ:

Všichni vás známe jako zpěváka, který se sám doprovází na kytaru nebo na klávesy. S jakým hudebním nástrojem jste začínal?

Můj první nástroj byla kytara a první akordy jsem odkoukával od starších bratrů. Později jsem na konzervatoři studoval klasickou kytaru. Hraju ještě na klavír, se kterým při skládání přichází jiný druh inspirace. A jako perlička – kdysi jsem hrál i na trombón.

Existuje naopak nástroj, na který byste si netroufl?

Vždycky jsem obdivoval harfu a nikdy jsem si netroufl to zkusit…

Chodil jste jako dítě někam do „hudebky“ či „lidušky“, nebo jste byl spíš samouk?

Moje první „hudebka“ byla kapela mých starších bratrů, až později jsem se „zprofesionalizoval“.

Jaké základy daly vašemu vztahu k hudbě bratři Jason a Tony?

Tony mě naučil první akord, pamatuji se, že to bylo D dur, a Jasey mi prezentoval nejen hudbu jeho generace, tedy Elvise nebo Shadows, ale i nastupující Stones a Beatles. Oba skvěle zpívali a já mohl v kapele dostat maximálně třetí hlas. Ovlivnili mě zásadně, ale jen já jediný jsem se pak hudbě věnoval profesionálně.

Vaše láska k Beatles je všeobecně známá, máte svého „boha“ i v oblasti vážné hudby?

To je hrozně těžké vybrat si „jednoho boha“ v tak rozmanité oblasti… Ale určitě mám rád Mozarta pro jeho melodickou invenci, které si cením právě i u Beatles.

Velké oblibě se těší symfonické verze Beatles, Queen, Rolling Stones či filmové hudby. Kterému klasikovi by to podle vás slušelo v rockovém nebo bigbítovém podání?

Myslím, že právě Mozart byl takový „rocker vážné hudby“.

Kdy jste vy sám poprvé spojil svoje síly se symfonickým orchestrem?

Musím hodně zalovit v paměti, ale začalo to jedním koncertem v Obecním domě, který si vymyslel Richard Liegrt a oslovil mě, když jsem nahrával album Empatia v roce 2009. Já byl ponořený do nového alba a slíbil bych všechno. A pak jednou jdu po Václaváku a vidím plakáty, jak na nich povědomý chlapík zve do Obecního domu. Najednou mi došlo, že se to asi vážně uskuteční a já musím nacvičit repertoár se symfonickým orchestrem. Vyděsilo mě to, ale dopadlo to skvěle a následovalo celé velké turné a Symphonic Album, nahrané ve Slovenském rozhlase s komorním orchestrem Capella Istropolitana.

Máte v repertoáru píseň, o níž jste od začátku věděl, že po symfonickém znění přímo volá?

Určitě to byla Atlantída a Balada o poľných vtákoch, ty se přímo nabízely… Ale překvapily i jiné skladby, jako třeba Jesenná láska, která se v symfonickém podání dostala i do rádií. Dost jsme o tom s autorem aranží Martinem Hyblerem diskutovali a shodli jsme se, že budeme takto připravovat jen skladby, kde spojení s orchestrem má smysl a orchestr není jen jakýsi doprovod, ale má hlavní roli ve vyznění skladby.

Je náhoda, že na podobných projektech spolupracujete převážně s dirigentem Adrianem Kokošem? Jaké bylo vaše první setkání?

Poprvé jsme se sešli na slovenském Symphonic Tour v roce 2010 a on byl mladík, který už ale za sebou měl úspěchy a řídil orchestr Slovenského rozhlasu i Capellu Istropolitanu. Neměl žádné předsudky vůči našemu „lehčímu“ žánru a porozuměli jsme si i lidsky. Spolu jsme také natočili již zmíněné Symphonic Album a absolvovali několik turné i koncert ve Státní opeře, festivaly vážné hudby a nespočet speciálních vystoupení. Někdy spolu probíráme hudební teorii i praxi po telefonu i hodinu.

Kdo z vás má při výběru repertoáru pro symfonické turné hlavní slovo?

Většinou jsem to já, ale radím se i s Adrianem a někdy také vyslyším promotéra, když například jde o vánoční koncert nebo naposledy chtěli více Beatles.

Jak vznikají aranže písní pro orchestr?

Většinu aranží mi napsal Martin Hybler, se kterým jsem se seznámil už při prvním zmíněném koncertu v Obecním domě. Na Symphonic Album mi napsal dvě nádherné aranže Vlado Šarišský a na skladbě Vianočná (o prímerí) jsem spolupracoval i s Ľubicou Čekovskou.

Na festivalu Petra Dvorského v Jaroměřicích jste se před šesti lety představil s Moravskou filharmonií Olomouc – jak vznikla tato spolupráce?

S Moravskou filharmonií Olomouc jsem spolupracoval vícekrát, jeli s námi turné a také v plném obsazení se mnou odehráli můj narozeninový koncert v pražské O2 aréně, který natáčela Česká televize a který vyšel na DVD. Naposledy jsme spolu hráli na festivalu České doteky hudby v prosinci a já si tuto spolupráci nemůžu vynachválit.

V jaké obměně úspěšný program v zámecké zahradě v Jaroměřicích 11. srpna zopakujete? Jsou písně, které nesmí v programu „Miro Žbirka Symphonic“ chybět?

Samozřejmě nemohou chybět moje zásadní a nejznámější skladby jako Balada o poľných vtákoch nebo Co bolí to přebolí a spoustu dalších a k nim přibyly také nějaké skladby The Beatles, které jsme v minulosti nehráli.

Máte na svém kontě řadu úspěšných songů: Biely kvet, Atlantída, Kúp mi knihu, Nechodí, Prvá až po Sněhuláka. Už jste vypozoroval, jaký „shluk“ tónů či jaké nástroje vytvoří zaručený hit?

Já se to nesnažím analyzovat. Melodie přicházejí, prostě jsou v povětří a já mám schopnost je chytat. Nemyslím na to „udělat“ hit, když skládám. Takové úvahy přicházejí později a vyslovuje je spíše producent nebo vydavatel. I teď jsem ve své novince „Dievča (na lásku nie je čas)“ na albu natáčeném v Abbey Road šel proti všem a nazpíval velmi expresivní závěr, který by mohl takzvaně vyrušovat. Jenže podle mě je to na tom to zajímavé a také se mi to v reakcích fanoušků potvrzuje.

Stalo se vám někdy, že vás úspěšnost některé z písní překvapila?

Tak třeba „Co bolí to přebolí“ jsem považoval za čistě albovou skladbu a tak jsem ji nechal nazpívat naprosto neznámou „zpěvačkou z lidu“ Marthou. Ani to nebyl první singl z Modrého Alba. A najednou za mnou chodili známí a říkali, jak se jim líbí „Co bolí to přebolí“, a když mi to říkal můj bratr Tony i kamarád Sirec, začal jsem nad tím přemýšlet. Chtěl jsem natočit klip k druhému singlu a oslovil jsem Zdeňka Suchého. Řekl jsem mu, ať si vybere skladbu, která se mu nejvíc líbí, a on si vybral zase „Co bolí to přebolí“. Ale vydavatel byl proti, a tak jsem jim řekl, že „na moje riziko“ tohle bude druhý singl… No a byl z toho hit.

Prozradíte, kde bydlí vaši Slavíci? Kterého z nich si nejvíc ceníte? A které z hudebních ocenění pro vás má největší váhu?

Slavíky, Televizní ocenění i Aurely dlouho schraňoval můj syn u sebe na poličce a jsou tam stále. Můj postoj k hudebním cenám je sice kladný (vždy mě to potěší) a první Zlatý Slavík z roku 1982 zásadně ovlivnil mojí kariéru, ale nejvíc pro mě znamená, když se v rádiu například stále hraje skladba, kterou jsem složil před třiceti lety. To je nejvíc. Ceny vznikají a zanikají, na sošky se práší, ale skladby (některé šťastné) zůstávají.

V jakých případech dáváte přednost zpěvu v angličtině?

Angličtina je můj mateřský jazyk a v angličtině většinou skládám. Ale slovenština je můj rodný jazyk a mám rád jeho bohatost. Navíc jsem měl vždy štěstí na textaře – poety, jako je Jožo Urban nebo Kamil Peteraj. Některé osobnější texty si píšu sám. Když teď točím v legendárních studiích Abbey Road v Londýně, nejdříve natočíme anglickou verzi s textem neméně legendárního Petea Browna z kapely Cream a potom nahraju slovenskou verzi a oni už mají představu, jak píseň funguje, a není jim tak nesrozumitelná. Nové album se bude jmenovat Double Album a obsahuje právě tuto slovensko-anglickou dualitu.

Od ledna nahráváte novou desku ve studiu 3 v Abby Road v Londýně – opět jste se spojil s producentem Robem Cassem?

Ano, s Robem se z nás stali přátelé a rozumíme si i po hudební stránce. Má spoustu kontaktů, dal dohromady bývalou kapelu Paula McCartneyho, která s ním jezdila pět let po turné, a s nimi jsme nahráli nové dvojalbum, které by mělo vyjít na podzim v říjnu.

Objeví se díky Robovi na vašem novém albu i nějací zajímaví hosté, jak se stalo u předchozí nahrávky MIRO?

Mám tam dva duety, jeden je tak trochu tajný a druhý jsme už nazpívali s nevidomou klavíristkou Ráchel Skleničkovou. Jmenuje se Čistý svět. A samozřejmě všichni muzikanti, kteří album nahrávali, jsou svým způsobem hvězdy ve svém oboru – největší asi kytarista Robbie McIntosh.

Chystáte i koncertní turné k novému albu?

Chystáme jen malé klubové koncerty spojené se křtem alba v říjnu v Praze v Lucerna Music Baru, v Hradci Králové, v Brně a Bratislavě. Přiznám se, že na nic velkého nemám čas, musím se soustředit na album a všechno, co k tomu patří. Včetně obalu, který vymyslela výtvarnice Míla Furstová, jež je autorkou obalu kapely Coldplay „Ghost Stories“. Doufám, že příští rok se mi uvolní kapacita na nějaké větší koncerty, kam se budu snažit dostat i muzikanty, kteří se podíleli na nahrávání alba.

Máte v oblasti hudebních legend ještě nějaký nesplněný sen – s kým byste si rád zahrál?

Paul McCartney – to je nejvíc.

Co vás dnes nejvíc baví – nahrávat, koncertovat nebo komponovat?

Nejvíc mě baví skládat, je to vzrušující, když se objeví melodie a když akordy do sebe zapadnou. Ale pak zase přijde touha slyšet skladbu „oblečenou“ a musí se natočit. I to mě baví, přestože je to někdy spojeno se stresem. A koncertování mám rád pro tu energii, kterou dostávám od publika. Jediné, co je nedokonalé, je námaha spojená s cestováním, kterou snáším samozřejmě hůř, čím jsem starší.

Před pár lety vyšel k vašemu jubileu Complete Box. Dá se říci, s jakou intenzitou dnes vznikají nové písně?

Stále mám přebytek skladeb a stále mě napadají. I teď jsme na nové album nahráli více písní, než se vejde na vinyl, který také vyjde spolu s CD, takže budu muset udělat nějaký „vinyl výběr“. Complete Box už vlastně není kompletní, je třeba k němu přidat album MIRO z roku 2015 a od října i Double Album.

Pro koho rád píšete – kromě sebe?

Hodně mých skladeb je o ženách. Napsal jsem skladbu pro dceru Denisu, Lindu i svoji ženu Katku. Ale co se mi stalo poprvé, a na novém albu ji najdete, je skladba pro mého psa Charlieho. Ta se tak líbila grafičce Míle Furstové, že Charlieho implantovala i do chystaného obalu! Někdy mě vytočí aktuální společenská situace a reaguji na ni. To se stalo skladbě „To čo vravíš“, kde jsem ventiloval svoji určitou naštvanost a nahrál do mobilu jakýsi „protestsong“, pověsil jsem ho na facebook a nestačil jsem se divit, jak se začal šířit internetem.

Plánujete ještě nějaké další společné projekty s Marikou Gombitovou?

Nechci to zakřiknout, ale něco se chystá. Nebude to dlouho trvat a těším se na to.

Co vás nabíjí a kde stále berete tolik vitality?

Mě nabíjí publikum a hudba. Hudba jak klasická nebo pop-rock klasická, ale i úplně nová. Nechám se rád inspirovat novými kapelami, sleduji anglické i americké charts a snažím se „nezfotrovatět“. Vitalitu ze sebe musím občas dolovat, asi jako každý, a relaxuji u filmů, knížek nebo i fotbalu.

Vanda Filipová

Autor: Redakce

10.8.2018 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Výroba - Výroba Seřizovači 19 500 Kč

Seřizovači a obsluha ostatních obráběcích strojů (kromě dřevoobráběcích) SEŘIZOVAČ/KA. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Třísměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 19500 kč, mzda max. 222000 kč. Volných pracovních míst: 2. Poznámka: Výučení ve strojírenském oboru; manuální zručnost, pracovitost, spolehlivost, samostatnost. Praxe ve seřizování strojů výhodou. Pravidelné zkoušky na alkohol., Závodní stravování, 5 týdnů dovolené., V případě zájmu kontaktujte personální oddělení: eva.kadlecova@tokoz.cz nebo volejte na tel. číslo: 566 802 612, 724 632 612, osobně 7,00-9,00 hod.. Pracoviště: Tokoz, a.s., Santiniho, č.p. 20, 591 01 Žďár nad Sázavou 1. Informace: Eva Kadlecová, +420 566 802 612.

Výroba - Výroba Obsluha strojů 16 000 Kč

Obsluha strojů na výrobu a zpracování výrobků z plastu pomocník seřizovače. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Třísměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 16000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: základní obsluha vstřikolisů, pomoc při opravě a čištění vstřikolisů, kontrola vstřikolisů, příspěvek na stravování, 5 týdnů dovolené, první kontakt telefonicky 8,00-14,00 nebo e-mailem. Pracoviště: Plastia s.r.o. - provoz nové veselí, Žďárská, č.p. 313, 592 14 Nové Veselí. Informace: Martina Kmentová, +420 608 101 190.

Výroba - Výroba Montážní dělník 20 000 Kč

Montážní dělníci výrobků z kombinovaných materiálů montážní dělník. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 20000 kč. Volných pracovních míst: 2. Poznámka: Do našeho výrobního závodu ve Velkém Meziříčí přijmeme pracovníky do výroby. Jedná se o zajímavou a různorodou práci v zakázkové výrobě nástaveb přívěsných vozíků. Práce je vhodná spíše pro muže.. Pracoviště: Eurowagon, s.r.o., Průmyslová, č.p. 2086, 594 01 Velké Meziříčí. Informace: Antonín Šedo, .

Výroba - Výroba Obsluha strojů 18 000 Kč

Obsluha zařízení ve slévárenství (taviči, slévači) tavič - operátor - metalurg. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Třísměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 18000 kč, mzda max. 28000 kč. Volných pracovních míst: 10. Poznámka: VÝBĚROVÉ ŘÍZENÍ 5.9.2018 v 9,00 hod. ve velké zasedací místnoti ÚP ČR , KoP Žďár nad Sázavou, 4. patro, Požadavky: středoškolské vzdělání, práce na PC, dobrý zdravotní stav (rizikové pracoviště), 3 směnný provoz, Popis práce: vedení tavby na EOP, LF/VD+VOD, týden dovolené navíc, závodní stravování, penzijní přípojištění. Pracoviště: Žďas, a. s., Strojírenská, č.p. 675, 591 01 Žďár nad Sázavou 1. Informace: Nikola Filipová, +420 607 015 667.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Ve Žďáře hledají nové sekáče trávníků, zakázku rozdělili napůl

Videosouhrn 17. srpna 2018

Surovec s kočárkem a 17 ukradených kol za měsíc: prohlédněte si videa dne

Třetí liga: Oba zástupce čeká daleká cesta

Velké Meziříčí, Nové Město na Moravě – Velmi těžký a hratelný soupeř. To jsou vhodné přívlastky pro protivníky zástupců z Vysočiny. Nováček z Nového Města na Moravě se ve třetím kole Fortuna MSFL představí dnes na půdě exdruholigového Frýdku-Místku, fotbalisty Velkého Meziříčí zavede cesta do Uherského Brodu.

Nedělní odpoledne nabídne dvě derby

Vysočina – Dvě derby nabídne třetí kolo divize D, obě mají výkop v neděli o půl páté. Polenský Slavoj přivítá rivala ze Žďáru nad Sázavou, ždírecký Tatran bude hostit Velkou Bíteš. Jako první vstoupí do bojů však fotbalisté Staré Říše, kteří se představí na hřišti posledního týmu tabulky, Nových Sadů.

OBRAZEM: Lesy ničí kůrovec, vytěžené dříví nikdo nechce

Vysočina – Kůrovcová kalamita se neustále stupňuje, od roku 2015 je rok co rok napadeného dřeva zhruba třikrát více. Letošek bude na Vysočině zřejmě vůbec nejkritičtější dosud.

Kraj školí mladé v první pomoci

Vysočina – Téměř každý školák a středoškolák v kraji dvakrát za svou školní docházku absolvuje kurz první pomoci. „Na zajištění profesionálního školení spolupracuje Kraj Vysočina se středními zdravotnickými školami, s krajskou záchrankou a oblastními spolky Českého červeného kříže,“ objasnil náměstek hejtmana pro oblast zdravotnictví Vladimír Novotný (ČSSD).

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT