Proč jste se letos rozhodli rozšířit trvání Džbánku na tři dny?

Chtěli jsme oslavit jubileum. Také se snažíme co nejvíce vyjít vstříc návštěvníkům výhodnějšími vstupenkami na celé tři dny. Uvidíme, jak to bude fungovat, a možná to zavedeme i do příštích ročníků.

Jak se vám jedná s největšími hvězdami, které se snažíte přitáhnout do Žďáru?

Už dlouho se snažíme pozvat k nám na Horácký džbánek Jaromíra Nohavicu, ale s ním je domluva poměrně těžká. Na dopisy posílané přímo jemu neodpovídá a přes manažerku se nám jej nikdy zajistit nepodařilo. Ale chápu, že on si již festivaly vybírá, je trošku někde jinde.

Je hodně náročné zorganizovat podobnou kulturní akci?

S přípravou nového ročníku Horáckého džbánku začínáme v podstatě okamžitě po skončení předchozího. Ihned oslovujeme zpěváky a skupiny a ptáme se na jejich další účast. Finální verze programu a všech věcí kolem bývá hotova asi v květnu, takže jde o dlouhodobý proces. V poslední době se ale horší zajišťování financí. Dříve se objevovali mecenáši, kteří finančně přispívali, ale teď jich tolik není.

Liší se příprava folkového festivalu dnes a například před deseti lety?

Dnes je to rozhodně lepší z hlediska získávání kontaktů a propagace. Náš předchůdce musel všechny interprety nahánět osobně, kdežto dnes se jedná přes manažery. O to je to jednodušší, i když na druhou stranu se dá obecně říci, že podobné akce upadají.

Máte s festivalem nějaké negativní zážitky?

Žádné vyloženě špatné zkušenosti nemám. Stane se, že nedorazí včas člen nějaké kapely, ale že by třeba vypadli celí interpreti, to se nestalo.

A pozitivní zážitky?

Dobrý pocit mám pokaždé, když se celá akce dobře vydaří. Když vyjde počasí, přijedou dobré kapely a lidé jsou spokojeni, dělá to radost i mně osobně.

Co byste Horáckému džbánku popřála do budoucna?

Aby žil. Aby mu jeho příznivci zůstali věrní a aby si našel i nové posluchače. Zkrátka aby nezanikl a nadále nám dělal radost.