Kvůli jejich vystoupení návštěvníci zcela zaplnili sál. „Novou tradici se rozhodlo založit několik přátel - harmonikářů,“ řekl pořadatel Robert Trčka. Na Novoměstsku se dříve hráči na tahací harmoniku scházeli v obci Telecí, před několika lety ale tyto akce skončily.

„Jsme většinou samouci, člověk musí hrát srdcem," uvedl Vladimír Zítka, kovář z Rozsoch u Bystřice nad Pernštejnem, který hraje na heligonku přes půl století. Poprvé vzal tento hudební nástroj do rukou asi v deseti letech, jako třináctiletý už chodil hrát s kapelou na zábavy a svatby.

„Nebyly školy, člověk to dostával do sluchu," popsal. Vzpomíná, že heligonky tehdy zajímaly mladé lidi stejně jako dnešní generaci kytara.

V Novém Městě dnes muzikanti hráli lidové písničky i na klávesové tahací harmoniky. Heligonky se od nich liší zejména tím, že při tahání od sebe mají jiný tón než při tahání do sebe. Na klávesové harmonice zní tóny stejně.