„Hokejisté v extralize jsou už daleko vyzrálejší a chytřejší, vše není jen o rychlosti," hledal mládežnický reprezentant, který ve Žďáře naposledy nastoupil za extraligové mladší dorostence v lednu 2014, kdy symbolicky rozhodl zápas vítězným nájezdem proti Kometě Brno, rozdíly mezi mužským a juniorským hokejem.

Máte za sebou první utkání v extralize. Jak se vám hrálo?

Nervózní jsem byl jen při předzápasové rozcvičce, hlavně kvůli lidem, protože před tolika diváky jsem nikdy nehrál. Pak to ze mě všechno spadlo. Dostal jsem se do tempa a nakonec se mi v utkání hrálo docela dobře.

Kdy jste se dozvěděl, že proti Zlínu naskočíte?

Ve středu před tréninkem za mnou přišel kouč juniorky. Řekl mi, že si půjdu zahrát ve čtvrtek na led s áčkem a že v pátek večer naskočím v extralize proti Zlínu. Byl jsem z toho popravdě hodně překvapený.

Co jste mu na to odpověděl?

Vlastně nic, jen jsem se usmál. Ale půl hodiny po tréninku jsem chodil kolem Ronda a nemohl jsem uvěřit, že budu hrát za áčko. Teď už to mám za sebou.

Dělalo vám problém zvyknout si na extraligové tempo?

Zase tak obrovský šok to nebyl, největší problémy jsem měl v obranném pásmu.

Do zápasu jste naskočil ve třetí lajně společně s Mrázkem a Raškou. Sedli jste si herně?

Celkem ano. Potěšilo mě, že jsem mohl hrát zrovna s Petrem a Adamem, známe se už hodně dlouho.

Jaké jste měli role?

Všichni jsme mladí, proto byla naše hra postavená především na dobrém pohybu. Poměrně solidně se nám povedla druhá dvacetiminutovka, vypracovali jsme si dokonce i pár příležitostí. Třetí část už jsme pak strávili každý v jiné formaci.

Trenéři vás poslali i do oslabení. Vyhovuje vám taková úloha?

Jsem menší, hra v oslabení mi ale nijak nevadí. Myslím, že jsem v početní nevýhodě odvedl solidní výkon.

Pocítil jste rozdíl mezi mužským a juniorským hokejem?

Určitě, zejména v důrazu a technice. Hokejisté v mužské extralize jsou už daleko vyzrálejší a chytřejší, vše není jen o rychlosti jako u mládežnických kategorii.