Ze sportovního hlediska se týmu trenéra Martina Sobotky povedla už základní část. V pro Žďár nové skupině Západ totiž obsadil výborné čtvrté místo. „Měl jsem přání pohybovat se mezi pátým až osmým místem, tajné mezi třetím až pátým, což se mi splnilo," pochvaluje si Šimon.

Čtvrté místo nakonec Plameny obsadily i celkově, když mezi čtyři nejlepší postupně postoupily přes Děčín a Vrchlabí. „Už před sezonou se jevily jako nejsilnější mančafty skupiny Sokolov, Kolín a Tábor. My jsme skončili hned za nimi, což je paráda," usmívá se nejvyšší muž žďárského hokeje.

Ten může být spokojený i se složením mužstva. Velmi kvalitní výkony podával brankář, během sezony se navíc střídavě prosazovaly všechny formace. „Stačí se podívat na kanadské bodování, mezi hráči není moc velký rozdíl. V každé lajně byl patnáctigólový střelec. Ať to byl Kaňka, Dítě nebo Man. Lidově řečeno každý chvilku tahal pilku," komentuje.

Nespokojenost s modelem soutěže

Ne všechno ale bylo během sezony růžové. Plameny si například musely v nové skupině zvykat na dlouhé cestování, kdy jenom během play-off najezdily přes dva a půl tisíce kilometrů. „Některé týmy s novým modelem spokojené jsou, jiné ne. Já osobně bych druhou ligu radši znovu vrátil na tři skupiny," netají Šimon.

Podle něj prý současný model, při kterém se hraje v základní části dvaatřicet duelů a ze sedmnácti účastníků postupuje šestnáct do vyřazovacích bojů, neměl dostatečný spád. „Chyběla tomu dynamika. Stávalo se, že jsme deset dní nehráli, nepřijely nám Klatovy, a najednou jsme byli sedmnáct dní bez zápasu. Domácí fanoušci měli zápasy hrozně nepravidelně, třeba jednou za tři týdny a pak zas měli třeba dva po sobě. Zkrátka to nebylo ono," uzavřel generální manažer SKLH.