Trenérům jihlavských hokejistů se v přípravě na novou sezonu nejvíce líbily brankářské výkony Milana Řehoře a právě dvaadvacetiletého rodáka z Bernu Zgraggena.

„Jsem šťastný, že jsem se dostal do sestavy. Teď jen aby to mělo dobré pokračování,“ přeje si sympatický hokejista.

V boji o místo v kádru jste porazil Romana Kousala. Byl pro vás těžkou překážkou?

Nejsem ten, který rozhoduje, kdo v týmu zůstane a kdo odejde. Soustředil jsem se hlavně na svoje výkony, a když mi oznámili, že jsem uspěl, byl jsem opravdu moc rád. Nebylo to vůbec jednoduché.

Rodina už o vašem úspěchu ví? Volal jste domů?

Samozřejmě, byli taky moc šťastní, protože se mi splnilo to, co jsem si přál.

Nebude se vám po Švýcarsku stýskat?

Asi trochu ano, ale hokej je moje práce. Beru to tak, že teď budu pracovat v Jihlavě. Po sezoně se přece do Švýcarska vrátím.

Jak funguje komunikace na ledě se spoluhráči? Především s obránci asi musíte během zápasu mluvit dost často…

Není v tom absolutně žádný problém. Stačilo se naučit pár základních slovíček a všechno je v pohodě. Jen se musím soustředit, abych ten určitý pokyn řekl správně česky hned napoprvé. (smích)

A jak funguje domluva s vaším kolegou z branky Milanem Řehořem?

Trošičku. (reaguje česky) Není to s ním snadné. Zkrátka se musím naučit já váš jazyk, abychom se spolu domluvili. (smích)

V kabině jste zapadl dobře? Přijali vás mezi sebe spoluhráči bez problémů?

Jasně, o žádném problému nevím. (do řeči skočí Zgraggenovi kouč Petr Jaroš. „Se všemi vychází naprosto perfektně. Už umí docela dost slovíček česky. Ono se to nezdá, ale napovídá toho už celkem dost. Když si objednává jídlo, přečte si to česky a objedná si.“)

Jaké jídlo si v restauracích dáváte vůbec nejčastěji?

Knedlíky a svíčkovou. (smích)

Učíte se češtinu nějak intenzivněji?

Vždycky večer si k tomu sednu. Zapíšu si nová slovíčka a nebo fráze, které jsem se ten den naučil. A když si pak jdeme někam s klukama sednout, snažím se toho co nejvíc odposlouchat.

Slyšela jsem, že některá slovíčka vám ale přeci jenom dělají malé problémy. Co třeba takové knihkupectví?

(smích) Už zvládnu i to – knihkupectví. (předvádí v češtině)

Do Jihlavy jste se dostal kuriózním způsobem. Kontakt na vedení klubu vám dal vedoucí švýcarského fan klubu Dukly Chris Habegger…

Je pravda, že je to docela ojedinělé, takové speciální. Chris mi dal kontakt, ale potom už jsem začal s vedením komunikovat sám.

Objevily se během přípravy i jiné nabídky?

Nějaké možnosti jsem měl, dokonce jednu ze druhé švýcarské ligy. Ale nebylo to nic konkrétního, nic, co by mě oslovilo tak jako Jihlava.

Zdá se, že vám Vysočina rychle přirostla k srdci…

Já si Jihlavu užívám. Vždycky někam vyrazím na procházku, pak si někde sednu a dám si kafe.

Ještě jste na vašich výpravách nezabloudil?

Kdepak, ani jednou. Vždycky jsem došel, kam jsem potřeboval.

A chodíte na procházky sám, nebo už jste si stačil v Jihlavě najít přítelkyni?

Bez komentáře. (smích)

Co městská hromadná doprava? V té jste také všechno zvládl podle plánu?

Jasně, ještě jsem nikdy nepřejel.

Teď jezdí po Jihlavě trolejbus v barvách Dukly. Jelo se vám v něm lépe, když teď oficiálně patříte do týmu?

To tady jako vážně jezdí takový trolejbus? Tak na ten jsem ještě nenarazil.

 

Dukla vybrala Zgraggena