Na pátečním neformálním setkání s fanoušky a novináři bylo na všech přítomných znát, že Technika, která v semifinále jednoznačně sfoukla třetí Trutnov, byla k poražení. Co také během dvouhodinové rozpravy zaznělo?

O hodnocení sezony
Celý ročník nápadně připomínal loňskou sezonu. „Probíhala téměř jako přes kopírák. Parádně začneme, pak přichází krize, která sice letos nebyla tak hluboká, ale trvala o to déle a před play off se zase zvedneme,“ řekl tiskový mluvčí Martin Krásný a dodal: „Hrana úspěchu znovu překročena nebyla, ale ani to nebyl žádný propadák. Celkově však převládá pocit zklamání.“
Manažer klubu Miloslav Šimon mimo jiné podotkl, že zdravý tým by měl na lepší výsledek: „Myslím si, že se nám povedlo sestavit nejlepší tým od té doby, co tu jsme. Ale snad nikdy jsme nehráli kompletní. Pořád se to lepilo a to se muselo někde projevit. Navíc to Technika podle mě celé vyhraje.“

O pozitivech sezony
Plameny letos sice na domácím stadionu nezářily, ale o to více dobývaly venkovní stadiony. „Dařilo se venku. Na přepočet zápasů máme nejvíc bodů za poslední roky, a konečně jsme vyhráli alespoň jeden duel v play off,“ snažil se  najít tiskový mluvčí klubu pozitiva.

O trenérech
Kormidlem až do půli ledna otáčel Petr Kuchyňa, jenž prohlásil, že chce celou sezonu vyhrát. „Petr je maximalista, chce vyhrávat. To jeho prohlášení ale řešily hlavně noviny a fanoušci, třeba já se to dozvěděl až v listopadu a trochu mě to překvapilo. Ale myslím, že to na nás nemohlo mít vliv,“ vysvětloval kapitán Ondřej Ježek.
Po Kuchyňově rezignaci se na jeho místo postavil Svatopluk Číhal. „Když jsem začal trénovat, tým nebyl v pohodě. Jsem proto rád, že jsme se dostali do play off. V něm jsme měli jít dál, Brno bylo k poražení,“ uvedl kouč, o jehož služby projevilo vedení zájem i na příští ročník.


O hráčích
Oblíbená jména by ze sestavy sama od sebe mizet neměla. „Co vím, tak si s myšlenkou konce pohrává jen Tomáš Doležal. Ale definitivní rozhodnutí neřekl. Je to srdcař, rád bych ho tu viděl i příští rok,“ prozradil Šimon.
Při velké marodce se do sestavy pozvolna dostávali junioři, u kterých SKLH volí pozvolnější zapracování do týmu. „Letos dostali šanci Hron s Šírem, ale ukázali se i jiní. Mladí nás například podrželi v Hodoníně,“ vyzdvihl Krásný nečekané vítězství žďárského torza a pokračoval: „Nejde ale najednou odstavit tahouny a hrát jen s mladými.“ V tu chvíli mu do řeči skočil Číhal: „Já v Kometě čekal na místo jeden a půl roku. Místo jsem si musel vyboxovat. Je jedna věc vynikat v mládeži a druhá zvládnout přechod do mužů. Na vrchol se z padesáti juniorů prosadí dva, to platilo za mě a platí to i teď.“

O penězích a chuti do hokeje
Během rozpravy došlo i na finanční možnosti klubu. „Upřímně jsem rád, že jsme sezonu finančně přežili. Bez podpory města a sponzorů se to dělat nedá, a proto člověk často uvažuje, zda má do další sezony vůbec jít. Každý trenér, který sem přijde, to má vždycky těžké. Na hráče nemá žádné páky, protože jim nemůže sáhnout na peníze. Musí jen doufat, že kluci po práci přijdou na zimák. Proto už nerozlišuji žďárské a jihlavské kluky. Snad se naši hráči neurazí, ale přespolní jsou často větší srdcaři, než většina našich,“ upozornil manažer Šimon.
Změny v týmu ovlivní finanční situace v klubu. „Radikální řez se bez peněz dělat nedá. Naše výsledky asi převyšují finanční možnosti. Podívejte se, kolik musela stát sezona Chotěboř nebo Kutnou Horu a jak dopadly.

O ambicích 
„Lidé chtějí vidět vítězství. Proto by mělo být cílem Žďáru, aby se zde hrála II. liga na předních příčkách,“ odpověděl trenér Číhal a jeho slova Šimon jen podtrhl. „Naším vrcholem blaha by bylo, aby se doma vyhrávalo, na hokej chodilo tisíc lidí, sezonu jsme skončili v semifinále nebo finále a kluci měli prémie,“ řekl. Na postup současné vedení nemyslí. „To by musel přijít hodně silný partner, protože by se musel postavit skoro úplně nový tým. Jinak by se hned sestoupilo a hrozil by velký pád zdejšího hokeje,“ uzavřel manažer SKLH.