Budete-li s ním mluvit o budoucích plánech, stejně uslyšíte: „Chci zůstat v KHL.“ Odchovanec žďárského hokeje tam odehrál premiérový ročník, v němž po boku Jana Marka a Jaroslava Kudrny dokráčel s Magnitogorskem do semifinále play off.

„Jenže pak jsem dva týdny jezdil jen na kole. Těžce jsem se na ledě dostával zpět do tempa,“ povídal po čtvrteční bitvě národního týmu se Švédy.

O víkendu už byl při dalších zápasech Českých hokejových her zase vidět. Zvláště právě proti Rusům, kdy se zapletl do dvou rvaček. „Zápasy s nimi jsou vždycky vyhecované. Touha je porazit je vysoká,“ přiznává.

S Markem, svým novým hokejovým dvojčetem, si téměř jistě zahraje i světový šampionát ve Švýcarsku. Oba se chtějí porvat o medaili. Oba i jednohlasně přiznávají: „Souhra nám vyhovuje.“

Také z ní těží a trenéři v reprezentaci je nechávají spolu. Na pravé křídlo útoku k nim přiřadili vítkovické překvapení Marka Kvapila. Zatím. „Ten kluk dobře bruslí, střílí. S pukem má tah na branku,“ chválí spoluhráče Rolinek. „Přitom já ho dosud vůbec neznal.“

Jenže Kvapil ještě nominaci nemá jistou, místo něj ho může nahradit třeba Zbyněk Irgl, finalista z Jaroslavli, jenž se k výběru připojí až tento týden. „Třeba Marek Kvapil zůstane a Zbyněk přijde místo mě,“ mrkne Rolinek okem.

Už v pondělí bylo jasné, že kouč Růžička v nominaci neopomenul ani jednoho z nich. Do Švýcarska se podívá Rolinek, Irgl i novic Kvapil.

Už na Uralu patřil Rolinek k lídrům Magnitogorsku, který překvapivě nezvládl finále Ligy mistrů s Curychem. „Kontrakt sice mám s Pardubicemi, ale stojí v něm, že můžu zůstat v Rusku,“ tvrdí devětadvacetiletý forvard.

A nevadí mu ani snížení platů, na kterých se vedení KHL domluvilo s hráčskou asociací. „O financích zatím moc nevím, agent teď sonduje nabídky.“ Ty přicházejí. Z Metallurgu i dalších klubů. Přáním Rolinka je zůstat s Janem Markem.

„Byl jsem tam spokojen. Bavíme se spolu o naší situaci, ale každý možná máme trochu jiné priority,“ zjistil.

Jaké? Rolinek se odpovědi brání. „Roli hraje i rodina,“ říká.

Vadí mu třeba náročné cestování. Do Jekatěrinburku na letiště totiž trvá cesta sedm hodin. „V lesích a polích, kde ani není signál. Mám dvě děti, co kdyby se rozbilo auto?“

Magnitogorsk coby město? Ani to Rolinek příliš nechválí. „Na džungli na silnicích si ale rychle zvyknete. Pak jezdíte jako oni,“ rozesměje se. Těžko odhadnout, kam Rolinek zatočí volantem po MS. Možná s Janem Markem zůstane dál. Nebo si jako dva parťáci užívají poslední chvíle.