Ten totiž pracuje u svého otce, který provozuje penzion a restauraci. „Normálně trávím většinu volného času tam. Po vyhlášení nouzového stavu jsem tak neměl moc co dělat,“ přiznal.

Na sport přesto tehdy úplně nezapomněl. „Párkrát do týdne jsem si chodil zaběhat. Ale asi je každému jasné, že to není ono. Bylo to spíše takové udržovací běhání,“ popisoval.

První pocity po obnovení tréninkové činnosti ze začátku prosince nebyly úplně pozitivní. „Nebylo to nic moc. Jako bych začínal znovu od úplného začátku. Přišlo mi to, jako když jdeme v srpnu poprvé na led, nebylo to dobré,“ potvrdil.

A nešlo jen o fyzickou stránku. Také při práci s pukem je znát tréninkové manko. „Dá se říci, že v obou těchto věcech, ono to spolu jde ruku v ruce. Puk mi samozřejmě odskakoval, na druhou stranu se k tomu člověk při bruslení zadýchává,“ sdělil Půža.