Marku, kdo vás přivedl k hokeji? Měli jste tento sport v rodině?
To jsme neměli. Kamarád, který hokej hrál, mě s mým bratrem přivedl v létě na trénink. Nás bavil pohyb, rodiče nám pak koupili hokejku a brusle, a od té doby se stal hokej mou vášní.

Vydrželi jste u toho oba?
Brácha byl starší o dva a půl roku, a protože mně bylo asi sedm a půl, tak jemu řekli, že začal pozdě, a nechal toho. Ale pak se vrhnul na basebal, a v seniorském věku hrával i za Nuclears.

Už odmala bylo jasné, že budete útočník?
Já ani nevím, jak se to rozdělovalo, ale trenéři mě dali při prvním zápase do útoku, a já už tam zůstal. Vždycky mě spíš bavilo motat se kolem soupeřovy branky.

Vzpomenete si na svůj první zápas za muže?
Já si vzpomínám, že to bylo v Ústí nad Labem, a mě hrozně mile překvapilo, že i když se hrálo místo čtyř na tři lajny, tak mě tam trenér nechal. Ale pak už jsem v té sezoně další zápasy nepřidal.

V té nadcházející ovšem ano.
Mým cílem tehdy bylo, abych se v kádru mužů udržel. To se povedlo. A vybavuji si i první přípravné utkání, které jsme hráli na Kometě a vyhráli jsme ho 6:1. Hrál jsemv útoku s Ondrou Látalem a Jirkou Olivou, a připsal si tři asistence.

Marek Laš
Třebíčský odchovanec si zahrál extraligu za tři kluby. Premiéru si odbyl v Plzni, kde strávil dva roky, poté oblékal chvilku dres Litvínova a nejvýraznější stopu za sebou nechal v Olomouci, kde strávil šest sezon. Dohromady odehrál v elitní soutěži 415 utkání, dal v nich 67 branek a na 60 přihrál. Uplynulou sezonu se po zlomeném zápěstí rozehrával v mateřské Horácké Slavii, kde se mu dařilo. Za sedmnáct zápasů nasbíral šestnáct bodů.

Po další sezoně bylo jasné, že míříte výš a v Třebíči nezůstanete. Měl jste ambice propracovat se do extraligy?
To rozhodně ano. Přemýšlel jsem o tom, že bych chtěl extraligu hrát. A když přišla nabídka od Plzně, byl jsem rád.

Byl to skok, jít z druhé do první nejvyšší soutěže?
Skok to určitě byl, ale pro mě pořád takový z juniorského do seniorského hokeje. Naštěstí jsem měl dobré spoluhráče v útoku Petra Vampolu a Michala Důrase, kteří mi to ulehčili. Byl to skvělý rok a parta tam byla dobrá. Bohužel pak se mi přestalo dařit, změnili se trenéři, i vedení, a já tam po dvou letech skončil a vrátil se do první ligy.

Ale mezi elitu se vám podařilo vrátit. Jít do Olomouce byl asi správný krok.
To byl. Já už s tím ani nepočítal, že bych se do extraligy znovu podíval. Když nabídka přišla, byl to jeden velký otazník: Bude to na rok, nebo na dva? Nakonec z toho bylo šest let, a já jsem za tuhle dobu strašně rád.

Sedlo vám to na Hané?
Myslím, že to byl v tu chvíli klub pro mě. Můj styl hokeje se tam hodil. Byli jsme tam parta dříčů, poctivých kluků, bojovníků. Sedli jsme si tam i lidsky a já tam měl velmi dobré lidské vtahy.

Proč jste se pak rozhodl vrátit se zpět do Třebíče? Už do toho začalo promlouvat zdraví?
Já si v poslední sezoně zlomil zápěstí a pak se začal vracet do sestavy, ale začaly se objevovat i jiné zdravotní problémy. Bylo to těžké. Tak mě poslali na rozehrání do Třebíče, kde už jsem pak zůstal.

V čem je největší problém?
Ty poslední dva roky to byly kolena, ramena, a přidávala se do toho záda. I když nerad, musel jsem brát léky proti bolesti. Bylo toho víc a víc.A když jsem se teď vrátil na led, zjistil jsem, že to už nepůjde. Ta sezona by nebyla dobrá, možná ještě horší než ta minulá. A já takhle fungovat a hrát pod prášky nechci.

Operace by to nevyřešila?
Konkrétně to jedno rameno operované už mám, ale extra zlepšení jsem nepociťoval. A teď mě bolí i druhé, a také obě kolena. Kdybych to měl nechat všechno zoperovat, na dva roky bych z toho vypadal. A to už by byl návrat hodně těžký. Chci ještě normálně fungovat, a nechci se úplně zmrzačit.

Jak těžké je udělat takové rozhodnutí, navíc celkem brzy, ve třiatřiceti letech?
Těžké by to bylo, kdybych o tom začal uvažovat před týdnem. Ale když už si rok a půl říkáte, že to není ono a že se to nelepší, složité to nebylo. Ono to spíš do toho dospělo. Na jednu stranu končí něco velkého, ale je to částečně i úleva. Už to snad nebude tolik bolet, to ranní vstávání a podobně. A když už se nejste schopný ani pořádně vyspat, pak odchází i ta radost.