Den před úterní oficiální tiskovou konferencí, která začíná na Bouchalkách v 16.30, svolil Miloslav Šimon k exkluzivnímu rozhovoru pro Žďárský deník.

Po páteční třetí porážce od Sokolova vám skončila sezona. Jaká byla z pohledu manažera?

Víc než dobrá. Měl jsem přání pohybovat se mezi pátým až osmým místem, tajné mezi třetím až pátým. Po základní části jsme skončili čtvrtí, takže se mi splnilo. Čtvrté místo jsme uhájili i celkově. Už před sezonou se jevily jako nejsilnější mančafty skupiny Sokolov, Kolín a Tábor, skončili jsme hned za nimi, což je paráda.

Co vám do absolutní špičky druhé ligy chybělo?

Za Sokolov, který nás vyřadil, nastupuje asi deset hráčů, kteří mají profesionální smlouvy, mají starty za extraligové Karlovy Vary. To se pak trénuje a hraje jinak, když kromě hokeje nemáte nic jiného na práci. Během semifinále jsem už únavu pociťoval sám na sobě. Za tři týdny jsme najezdili 2 700 kilometrů (2x Děčín, 1x Vrchlabí, 2x Sokolov), odjíždělo se brzy po poledni, přijíždělo kolem jedné v noci, člověk hned neusne a ráno chodili kluci na šestou do práce. Do toho šest domácích zápasů. To se v té poslední sérii všechno projevilo. Kdyby se nehrálo tolik utkání najednou, určitě bychom Sokolov potrápili mnohem víc. Celkově však byl lepší.

Měli jste ambici hrát letošní baráž o první ligu?

Kdyby jsme narazili na Tábor či Kolín, nebo kdybychom tolik neodskákali to cestování, a postup se povedl, určitě bychom se baráži nebránili.

Šest měsíců hrajete 32 zápasů základní části a pak během 25 dnů absolvujete 11 utkání play-off. Navíc šlo o nový model soutěže, jak se vám líbilo na „Středozápadě"?

Některé týmy s ním spokojené jsou, jiné ne. Já osobně bych druhou ligu radši znovu vrátil na tři skupiny. Podle mě současný model neměl spád. Chyběla tomu dynamika. Stávalo se, že jsme deset dní nehráli, nepřijely nám Klatovy a najednou jsme byli sedmnáct dní bez zápasu. Domácí fanoušci měli zápasy hrozně nepravidelně, třeba jednou za tři týdny a pak zas měli třeba dva po sobě. Když se k tomu připočte delší cestování a menší počet utkání? Zkrátka to nebylo ono.

Týmů ve druhé lize kvůli finančním problémům ubývá. Vidíte nějaké východisko z této situace?

Co jsem slyšel, tak to chtějí pomalu ještě omezovat, takže by tu nemuselo být ani těch sedmnáct týmů, ale třeba čtrnáct. Řešení by se určitě našlo, některá družstva zájem hrát druhou ligu mají, ale to musí rozhodnout pánové v Praze. My to neovlivníme.

Letos bylo prakticky jasné, že se Žďár se svojí kvalitou kádru do play-off pohodlně dostane. To na divácké atraktivitě taky moc nepřidá…

Myslím si, že svaz udělal šestnáctičlenné play-off z toho důvodu, aby navýšil nízký počet utkání v základní části. V té by se podle mě mělo hrát kolem čtyřiceti střetnutí. Osmifinále samotné mi nevadilo, play-off přitáhne diváky.

Ve vyřazovací fázi Žďár opět ukázal, že je hokejové město. Na šest domácích utkání play-off zavítalo 6 975 lidí.

Příští rok máme 75. výročí klubu. Jsem rád, že mohu říct, že Žďár byl a je hokejovým městem. Lidi byli do hokeje zbláznění.

Mančaft si ze začátku sezony sedal, pak ale přišla rekordní šňůra devíti vítězství za sebou a od té doby jste hráli o první čtyřku.

Martinu Sobotkovi (trenér) jsem před sezonou říkal, že začneme hrát až od šestého kola. A ono se to potvrdilo. Některé zápasy jsme měli vyhrát, síla mančaftu ale byla vidět od začátku. Úvodní výsledky mě tak vůbec nevzrušovaly.

Zmiňovanou sílu mančaftu dělaly kromě stabilně hrající obrany a skvělého brankáře Slámy hlavně tři vyrovnané útočné formace. Každá z nich dokázala střílet důležité branky, rozhodovat zápasy. Souhlasíte?

To je pravda. Stačí se podívat na kanadské bodování, mezi hráči není moc velký rozdíl. V každé lajně byl patnáctigólový střelec. Ať to byl Kaňka, Dítě nebo Man. Lidově řečeno každý chvilku tahal pilku.

Chystá se někdo končit nebo odejít?

Ještě jsme se o tom nebavili, závěrečné sezení nás teprve čeká, ale zatím to na to nevypadá. Kádr je stabilizovaný, měl by zůstat pohromadě.

Budete se poohlížet po nějaké další posile, kdyby tým opravdu nikdo neopustil?

Letos se postupně zapojovali mladí kluci jako Gregar, Zídek nebo Jan. Spíš se budeme dívat do vlastních řad. Kdyby měl opravdu někdo přijít, musel by nás posunout zase o level výš.