Do rozhovoru s mužem večera se krátce vložil i zkušený obránce Pavel Staněk. „Je to hvězda. To je radost hrát, když máte takové útočníky," lišácky mrkl Staněk na Kunstmüllera, jenž si v předcházejících čtyřech duelech připsal jen dvě nahrávky.

Luboši, jak těžké bylo vstřebat pondělní porážku v Děčíně?
Cesta z Děčína byla náročná. Ale tu porážku jsme si nějak zvlášť nebrali.

Do utkání jste vstoupili naprosto famózně. Co se dělo před zápasem v kabině?
Řekli jsme si, že na ně vlétneme a dáme góly. Ty tam padly, všichni se uklidnili a pak už se hrálo úplně jinak. Dařila se i obrana, takže Děčín neměl moc šancí. Přišlo mi, že soupeři už docházely síly.

Rozhodující utkání jste odehrál na podtrženou jedničku. Čtyři kanadské body za dva góly a dvě asistence hovoří za vše.
Na první gól jsem dostal parádní přihrávku od Stáni (Staňka), už na modré čáře jsem si říkal, že vystřelím mezi nohy a propadlo mu to tam. Při druhém gólu brankář nic neviděl.

V pátečním čtvrtfinále hostíte Vrchlabí. Ve hře ale byla i pražská Kobra, jež prohrála až po trestných stříleních. Koho jste si přál?
Už kvůli vzdálenosti by byla lepší Kobra, ale pokud chceme ještě výš, tak si soupeře nemůžeme vybírat.