Prestižní turnaj, na který se každoročně sjíždí scouti z NHL rozhodl ve finále proti USA žďárský odchovanec Ondřej Machala.

Čeští mladíci zanechali na turnaji vynikající dojem, porazili během několika dní světové velmoci a do budoucna mají skvěle nakročeno. „Ale nesmíme zpychnout," varuje mladý útočník Machala.

Kromě asistenta kapitána se v týmu objevili i další dva žďárští odchovanci, kteří na ledě plnili klíčové role. Kapitán Martin Nečas a Martin Kaut.

Od letošního českého výběru se na Memoriálu Ivana Hlinky očekávaly velké věci. Ondro, čekali jste ale vůbec, že byste mohli dosáhnout na tu nejvyšší metu?

Já osobně jsem si myslel, že bychom zvítězit mohli. Pečlivě jsme se na tento turnaj připravovali, chtěli jsme uspět. Každý den jsme táhli za jeden provaz, jeden za všechny všichni za jednoho.

Během osmi dní jste porazili nejen Švýcarsko ale i Kanadu, Finsko, Švédsko a USA. Na to český hokej čekal poměrně dlouho. Věříte, že vaše generace může být tou průlomovou po letech v útlumu?

Budeme se snažit, aby to tak bylo. Ale nesmíme zpychnout a dál na sobě makat. Ta cesta je však hodně dlouhá, bude to náročné.

Semifinále i finále bylo nervy drásající. Snažili se vás trenéři spíše uklidnit nebo naopak motivovat?

Máme skvělého trenéra, který nás motivoval víc, než si jen dokážete představit. Jsem moc rád, že ho máme, hodně nám během turnaje pomáhal. Připomínal nám, ať hrajeme svoji hru, nezmatkujeme a hrajeme, co umíme.

Před finále byla vidět na celém týmu velká odhodlanost. Rozhodlo i to, že jste zkrátka chtěli více než Američané?

Určitě, každý z nás chtěl hrozně moc. Pořád jsme se povzbuzovali, i když někdo udělal chybu, tak jsme pořád drželi za jeden provaz. Každý do toho dal svoje srdíčko. Navíc za námi stálo úžasné obecenstvo, které nás tlačilo vpřed.

Vstřelit vítěznou branku ve finále na tak prestižním turnaji, tím spíš na domácí půdě. Co vám proběhlo hlavou, když vám to tam spadlo?

V tom finále jsem těch střel měl víc a doufal jsem, že se to musí zlomit. Před gólem prošel tlak v pásmu a Kuba Galvas mi poslal krásnou přihrávku na ránu z první. Je to nepopsatelný pocit, byl to nejkrásnější moment, který jsem kdy zažil. Jsem hrozně šťastný, že se to povedlo.

Pro českou reprezentaci je to vůbec první triumf na Memoriálu Ivana Hlinky. To vás musí ohromně těšit. Uvědomoval jste si to v prvních chvílích po závěrečné siréně?

Věděli jsme, že český tým turnaj ještě nikdy nevyhrál. Po siréně zavládla spíš obrovská radost a úleva. Ale až teď zpětně nám dochází, že jsme v historii vlastně první, kdo to dokázal. Turnaj má obrovskou konkurenci a je to úspěch.

Hádám, že jste po úspěšném turnaji od médií na roztrhání. Jak si to užíváte a je to pro vás nové?

Zájem jsme cítili i během turnaje, možná jsme si přitáhli pozornost médií vítězstvím v přípravném utkání s Kanadou. Myslím, že zájem značí i to, že jsme předváděli dobrý hokej.

Na Memoriál Ivana Hlinky se každoročně sjíždí scouti z kanadskoamerické NHL, letos tomu nebylo jinak. Jak to jako hráči vnímáte, nemůže to trochu svazovat ruce?

Trenér nás na to upozornil, ale my jsme to nevnímali.

Chtěl po nás abychom se soustředili pouze na naši hru. Trochu jsme byli nervózní, protože jsme před nimi chtěli vypadat dobře, ale po Kanadě to přešlo. Prostě jsme si šli za svým snem a vůbec nevnímali scouty, jen se soustředili na naší hru.

Po skončení této sezony vás čeká Draft NHL. Povedený turnaj jak po individuální stránce, tak týmové, by vám mohl hodně pomoci…

To by určitě mohl, já jsem s tímto turnajem velice spokojený ze všech stran. Musím a chci poděkovat trenérovi Jaromíru Pytlíkovi, který mě celé dva měsíce připravoval na následující sezonu v Kanadě a na turnaj Ivana Hlinky.

V Kanadě budete hrát za tým Niaggara Ice Dogs juniorskou OHL. Setkal jste se během Memoriálu s nějakými novými spoluhráči z výběrů Kanady nebo i USA?

Nepotkal. Byl jsem draftovaný ještě s hráčem z Ruska. Rusové ale hráli v Bratislavě a proti sobě jsme nehráli, takže jsme se ani nepotkali.

V dubnu čeká českou „osmnáctku" ještě jeden vrchol a to mistrovství světa na Slovensku. Co udělat pro to, aby se úspěch opakoval?

Kromě štěstí, které vždycky potřebujete, musí být kluci zdraví a je třeba hrát pravidelně těžké zápasy nejméně v juniorkách, ale i v extralize nebo první seniorské lize. Je potřeba, abychom dostávali šance vždy o kategorii výš, abychom se mohli posunovat dál a rovnat se týmům jako je Kanada, USA, Švédsko nebo Finsko.