Hold nejúspěšnějšímu trenérovi Dukly v historii měl velmi důstojný rámec. Předcházel souboji dvanáctinásobného šampiona z Jihlavy se šestinásobnými mistry ze Vsetína. Stanislav Neveselý se přitom podílel na jedenácti titulech Dukly.
Na utkání navíc mohli příjít po dlouhé době i diváci, kteří připravili jubilantům nádherné ovace. Spolu se Stanislavem Neveselým totiž gratulovala Dukly i čerstvému osmdesátnikovi Josefu Sobotovi, dlouholetému sekretáři klubu.
Krátce před slavnostním aktem si Stanislav Neveselý krátce zavzpomínal na slavnou Duklu.
Trenére, Dukla je vaše srdcová záležitost, že?Samozřejmě. Já jsem sice před tím odehrál čtyři sezony ve Spartě, protože jsem studoval Fakulku tělesné výchovy a sportu v Praze. Potom jsem musel jít splnit vojenskou povinnost a dostal jsem se do Jihlavy.
A určitě nelitujete…
To mužstvo, které zde bylo, jsme teprve dávali dohromady. Ale podařilo se to dobře složit, přišli kluci Holíci a další, a udělali jsme hodně dobrých výsledků.
Vy jste také v Dukle začínal jako hráč, potom jste ale rychle přešel do pozice trenéra. Proč?
Nejprve jsem zde opravdu působil jako hráč, ale rychle jsem skončil. Protože Pitner začal dělat u národního mužstva (trenér Jaroslav Pitner - pozn. aut.). Tenkrát měl nároďák spoustu akcí a někdo musel být i u týmu. Proto jsem se stal trenérem a vedl tréninky. S Pitnerem jsme měli parádní vztah.
Na kterého hráče nejraději vzpomínáte?
No, to bylo bylo dlouhé povídání o všech. Nejvíce asi na Jirku Holíka jako na hráče, který byl dobrý bruslař a skvělý člověk. Ale také třeba na Láďu Šmída, který byl rovněž vynikající hráč, jenže se také dostával do průšvihů.
Takových hráčů měla ale Dukla v minulosti hodně.
Těch bylo! (směje se) Jarda Holík, Olda Válek, Honza Suchý… jak jsem říkal. Samí skvělí hráči, ale uměli i zlobit.