Jeho boky a hřbet jsou posázeny až osmi tisíci jehličkami, které z přirozených nepřátel nevadí pouze výrovi a automobilům. Zjistí-li ježek něco podezřelého, naježí se. Pokud mu hrozí nebezpečí, promění se v ostnatou kouli. V této podobě vydrží nekonečné minuty. Jen zespodu ponechá otvor, aby se neudusil.
Ježek je samotář a většinu dne klimbá a tluče špačky. Nejčilejší bývá po večerních zprávách, kdy ožije a až do půlnoci prošmejdí někdy i tříkilometrovou vzdálenost. V létě věnuje nejvíce času hledání potravy a nevěsty. Když svou vyvolenou konečně najde, tísní se většinou před jejím domem víc zájemců a ani jeden nechce dobrovolně ustoupit. Nezbývá, než spolu soutěžit.

Vítěz ovšem ještě nemá vyhráno, poněvadž musí o svém skvělém projektu – hry na maminku a tatínka – přesvědčit také samičku. Ta dělá dlouho drahoty a prchá před ním. Když se unaví, párkrát ho ještě nakopne do čenichu a až poté se smíří s osudem. Následující fázi se odborně říká kolo kolo mlýnský.
V praxi to vypadá tak, že se oba začnou točit v kruhu, až se samička přikrčí, což je signál pro samečka.
Ještě uřícený poté řeší další problém, jak se při tom nepopíchat. Aby nespáchal harakiri, musí jí ostny opatrně přitáhnout k tělu. Většina mládenců se poté vydává hledat novou zájemkyni.
Rozdíly mezi ježky
Ježkovi západnímu rostou ostny dozadu a na prsou má hnědou srst, východní má bílou náprsenku a ostny „rozcuchané“.
Ježek ušatý se vyskytuje v asijských stepích a den tráví v norách. Má výrazné uši a bodliny mu rostou svisle. Ve vedrech dokáže celé dny hladovět a upadá do letního spánku (estivace).
Podobným asijským druhem je ježek pestrý, který je vkusně zbarvený a na hlavě má pleš. Je tak jediným skinheadem z celé ježčí rodiny.
Ježčí máma sama pečuje o potomstvo do doby, než mu začnou růst tvrdé ostny. Takže asi dva měsíce. Klubíčko ale umějí děti udělat už po jedenácti dnech života. Při svých prvních výletech udržují caparti s maminkou kontakt pískáním, které se podobá hlasům ptáků, takže občas popletou i kosa.

Mezi oblíbené činnosti ježka patří hibernace. Na stavbě hnízda si tudíž dává záležet, neboť v něm stráví půl roku. Když se jeho tělesná teplota v zimě sníží, zapne termostat uvnitř tělíčka vytápění, aby nezmrzl.
Jedí ježci jablka?
A pozor! Pamatujte si, že ježek jablíčka nežere, stejně jako nedokuřuje vajgly. Když ale narazí na něco aromatického, vyválí se v tom, aby překryl vlastní pach a zmátl pronásledovatele. No a přitom se mu holt někdy napíchne na bodliny ještě něco dalšího. Ježek má sice výborný čich a sluch, ale mizerně vidí, takže občas nenajde cestu domů. Když taková situace nastane, ulevuje si nejspíš nazlobeně: „Ježkovy voči“.
Kam ježka uložit?
Pro ježky jsou rájem zahrady, kde naleznou snadno přístupný kompost a větší kupku dříví a listí, pod kterou se mohou zahrabat. Potřebují také prostupné ploty (živé nebo alespoň s 10cm mezerou od země). Do kompostu nebo pod velkou kupu listí pod keřem jim dokonce můžeme zabudovat malé dřevěné domky na spaní. Měly by mít rozměry 20x30x20 cm a být opatřeny větrací rourou. Před částečně zahrnutý a listím zasypaný vchod můžeme připravit lákající pamlsek (kousek libového masa, granule pro psy).
Když se ježek ubytuje a hrozí silné mrazy, můžeme ještě přihodit dávku listí. Dobře vykrmený ježek se uloží k zimnímu spánku, když podle klesající teploty usoudí, že nastal čas. Jeho tělesná teplota pozvolna klesne až na 5 °C a všechny vnitřní pochody se sníží na minimum. Přesto se na jaře vzbudí hubený a vyhládlý. Mládě, které se nestihlo dostatečně vykrmit a váží ještě v říjnu méně než 400 g, zimu pravděpodobně nepřežije.
Odbornou pomoc mu poskytnou záchranné stanice pro hendikepované živočichy (nejbližší naleznete na www.zvirevnouzi.cz).