Jeho boky a hřbet jsou posázeny až osmi tisíci jehličkami, které z přirozených nepřátel nevadí pouze výrovi a automobilům. Zjistí-li ježek něco podezřelého, naježí se. Pokud mu hrozí nebezpečí, promění se v ostnatou kouli. V této podobě vydrží nekonečné minuty. Jen zespodu ponechá otvor, aby se neudusil.

Ježek je samotář a většinu dne klimbá a tluče špačky. Nejčilejší bývá po večerních zprávách, kdy ožije a až do půlnoci prošmejdí někdy i tříkilometrovou vzdálenost. V létě věnuje nejvíce času hledání potravy a nevěsty. Když svou vyvolenou konečně najde, tísní se většinou před jejím domem víc zájemců a ani jeden nechce dobrovolně ustoupit. Nezbývá, než spolu soutěžit.

Záchranné stanice jsou plné ježků. Zbytečně, stačí příkrm
Záchranné stanice jsou plné ježků. Zbytečně, stačí příkrm

Vítěz ovšem ještě nemá vyhráno, poněvadž musí o svém skvělém projektu – hry na maminku a tatínka – přesvědčit také samičku. Ta dělá dlouho drahoty a prchá před ním. Když se unaví, párkrát ho ještě nakopne do čenichu a až poté se smíří s osudem. Následující fázi se odborně říká kolo kolo mlýnský.

V praxi to vypadá tak, že se oba začnou točit v kruhu, až se samička přikrčí, což je signál pro samečka.

Ještě uřícený poté řeší další problém, jak se při tom nepopíchat. Aby nespáchal harakiri, musí jí ostny opatrně přitáhnout k tělu. Většina mládenců se poté vydává hledat novou zájemkyni.

Rozdíly mezi ježky
Ježkovi západnímu rostou ostny dozadu a na prsou má hnědou srst, východní má bílou náprsenku a ostny „rozcuchané“.

Ježek ušatý se vyskytuje v asijských stepích a den tráví v norách. Má výrazné uši a bodliny mu rostou svisle. Ve vedrech dokáže celé dny hladovět a upadá do letního spánku (estivace).

Podobným asijským druhem je ježek pestrý, který je vkusně zbarvený a na hlavě má pleš. Je tak jediným skinheadem z celé ježčí rodiny.

Ježčí máma sama pečuje o potomstvo do doby, než mu začnou růst tvrdé ostny. Takže asi dva měsíce. Klubíčko ale umějí děti udělat už po jedenácti dnech života. Při svých prvních výletech udržují caparti s maminkou kontakt pískáním, které se podobá hlasům ptáků, takže občas popletou i kosa.

Ježek. Ilustrační snímek
Zvířata se připravují na zimu. Veverky nakrmte, ježkům můžete ustlat v listí

Mezi oblíbené činnosti ježka patří hibernace. Na stavbě hnízda si tudíž dává záležet, neboť v něm stráví půl roku. Když se jeho tělesná teplota v zimě sníží, zapne termostat uvnitř tělíčka vytápění, aby nezmrzl.

Jedí ježci jablka?

A pozor! Pamatujte si, že ježek jablíčka nežere, stejně jako nedokuřuje vajgly. Když ale narazí na něco aromatického, vyválí se v tom, aby překryl vlastní pach a zmátl pronásledovatele. No a přitom se mu holt někdy napíchne na bodliny ještě něco dalšího. Ježek má sice výborný čich a sluch, ale mizerně vidí, takže občas nenajde cestu domů. Když taková situace nastane, ulevuje si nejspíš nazlobeně: „Ježkovy voči“.

Kam ježka uložit?

Pro ježky jsou rájem zahrady, kde naleznou snadno přístupný kompost a větší kupku dříví a listí, pod kterou se mohou zahrabat. Potřebují také prostupné ploty (živé nebo alespoň s 10cm mezerou od země). Do kompostu nebo pod velkou kupu listí pod keřem jim dokonce můžeme zabudovat malé dřevěné domky na spaní. Měly by mít rozměry 20x30x20 cm a být opatřeny větrací rourou. Před částečně zahrnutý a listím zasypaný vchod můžeme připravit lákající pamlsek (kousek libového masa, granule pro psy).



Když se ježek ubytuje a hrozí silné mrazy, můžeme ještě přihodit dávku listí. Dobře vykrmený ježek se uloží k zimnímu spánku, když podle klesající teploty usoudí, že nastal čas. Jeho tělesná teplota pozvolna klesne až na 5 °C a všechny vnitřní pochody se sníží na minimum. Přesto se na jaře vzbudí hubený a vyhládlý. Mládě, které se nestihlo dostatečně vykrmit a váží ještě v říjnu méně než 400 g, zimu pravděpodobně nepřežije.



Odbornou pomoc mu poskytnou záchranné stanice pro hendikepované živočichy (nejbližší naleznete na www.zvirevnouzi.cz).