„Cítil jsem se v pohodě, chytalo se mi dobře, což jsem si ověřil už v přípravě,“ řekl jednatřicetiletý brankář, kterému v srpnu loňského roku hráč Napajedel zlomil skluzem lýtkovou kost a přetrhl vazy v kotníku.

„Tu nohu samozřejmě trochu cítím, ale to už takhle bude asi celý život,“ říká smířeně.

Starost mu navíc přibyla v přípravném utkání proti třetiligové Bystrci. Hostující Komínek mu totiž oběma nohama „zajel“ právě do uzdravené nohy. „Poté jsem měl otok, ale na druhou stranu mě to ujistilo, že noha drží,“ podotkl Pospíchal.

Proti Hulínu mu jeden souboj situaci připomněl, i proto se zdál jeho zákrok vcelku nejistý. „Vyběhl jsem proti míči z vápna a trochu dostal strach, aby do mě útočník nezajel, proto jsem taky odkopl míč nešikovně do jeho hlavy, od které se vrátil do vápna. Ale kluci to dokázali uhasit,“ popisuje jedinou chybu v zápase.

I přesto si ovšem udržel svůj standard. Ambicióznímu Hulínu několikrát překazil gólovou radost. „Nejvíc mi daly zabrat přímé kopy. Na té kluzké umělce je každý míč nebezpečný. Jednou jsem ho neudržel a měl štěstí, že útočník z dorážky trefil opět mě,“ přiznává odchovanec jihlavského fotbalu.

Bod je podle něj ovšem ztráta. „Hráli jsme doma. Navíc si myslím, že jsme po odchodu Paciorka byli lepší a mohli vyhrát,“ říká.

Ten v neděli chytal před novou obranou, za které zná z minulé sezony jen Petra Heideho. „Ale kluci odehráli slušný zápas. Hlavně Petr Sysel, který se vrátil po dlouhé době. Spolupráce s ním neměla chybu,“ dodal Pospíchal.