Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Jak se týmy doposud prezentovaly? O tom rozhoduje několik podstatných faktorů.

BODY. Pochopitelně nejpodstatnější kritérium. Zatímco HFK posbíral pouhých šest bodů, nováček se činil a má jich na kontě třináct.

„Je to strašně málo, počítali jsme s větším ziskem. Samozřejmě byly zápasy, ve kterých jsme na body neměli, ale v těch ostatních jsme hloupě ztráceli," štve asistenta třebíčského trenéra Miloslava Louckého.

„Lepší úvod jsme si nemohli přát. S výjimkou remízy s HFK Olomouc jsme všechny domácí zápasy vyhráli a podařilo se nám bodovat i venku. Jediné, co nám zatím nejde, jsou utkání na severu Moravy. Pochopitelně ale nemůžeme očekávat, že jako nováček budeme všechno vyhrávat," shrnul dosavadní počínání svých svěřenců trenér Velkého Meziříčí Libor Smejkal.

DEFENZIVA. U obou týmů rozhodně není skálopevná, ale rozdíl tam je. Třebíč už inkasovala dost laciných gólů, zatímco Velké Meziříčí se dopouští méně chyb. Rozdíl je i v brankářích. Zatímco Martin Matiášek stále hledá formu z před dvou let, kdy se stal sportovcem roku města Třebíč, Roman Invald září, v soutěži už navíc zlikvidoval dvě penalty.

„Matiášek střídá slabší okamžiky s lepšími," potvrzuje Loucký. „Roman podává skvělé výkony, v každém zápase patří mezi tři čtyři naše nejlepší hráče, a i když už se blíží ke třicítce, troufnu si říct, že mu současné výkony pomáhají ještě více růst," chválí svou jedničku Smejkal.

OFENZIVA. Síla a kvalita tam je. V Třebíči střílí góly posila last minute Dogui Meless Junior z Pobřeží slonoviny. Naskočil až do čtvrtého zápasu a dvěma brankami do sítě Líšně se podílel na zatím jediné výhře HFK. Od té doby zaznamenal ještě dva zásahy. Jinak to s produktivitou slavné není. „Jeho góly nám pomohly k bodovým ziskům ve třech zápasech," vypočítává třebíčský asistent.

Čekalo by se, že střeleckého tahouna bude mít spíše Velké Meziříčí. Vždyť v útoku operuje nejlepší snajpr uplynulé divizní sezony a ligou otrkaný Pavel Simr. Zatím se ale trefil pouze dvakrát. Poprvé navíc až v pátém zápase. Nejlepším střelcem týmu tak je překvapivě střední záložník a trenérův syn Eduard Smejkal.

„Je to rozložené na víc hráčů, což je dané naší aktivitou na krajích hřiště. Zatímco v loňské sezoně jsme útočili hlavně zleva přes Robina Demetera a pravá strana spíše bránila, příchodem Petra Dolejše jsme se stali nebezpeční z obou stran, do vápna toho jde více. To, že se teď prosazuje zrovna Eda, mě pochopitelně těší," podotýká Smejkal starší.

POSILY. V Třebíči se spíš nepovedly, ve Velkém Meziříčí si nové tváře nemohou vynachválit. Horácký fotbalový klub měl střelecky táhnout senegalský útočník Lamine Fall ze Zbrojovky Brno. Jeho angažování už zklamalo před dvěma lety Žďár a nadšení nejsou ani v Třebíči. „Zůstává daleko za naším očekáváním, je to málo," potvrzuje Loucký, který ho kvůli slaboučké produktivitě začal se svým nadřízeným Liborem Zelníčkem stavět do záložní řady. Žádné oslnivé výkony nepodává ani zmiňovaný brankář Matiášek a také navrátilec Michal Dočekal. Mladá útočná kometa nemá formu. Martin Kelbler z Jihlavy pak laboruje se zraněním. Posilou v pravém slova smyslu je tak už probíraný střelec Dogui. „Ten se povedl, ale sám to bohužel nevytrhne," ví třebíčský kouč. Komplikací pro tým je také stagnace úřadů při návratu nigerijských obránců Igbinoby a Abayomiho. Současná migrační vlna totiž všechny procesy týkající se povolení pobytu na území republiky rapidně zpomalila.

Velkému Meziříčí naopak oba letní příchody vyšly na jedničku. Rychlost zmiňovaného Petra Dolejše na pravé straně zálohy má stále ligové parametry a do nabité zálohy se postupem času dostal i jihlavský středopolař Radim Šuta. „Díky těmto příchodům teď máme zdvojené prakticky všechny posty. Už teď nás bohužel potkala nějaká zranění, takže se to náramně hodí. Třeba právě nyní se perfektně chytil Šuta, který musí nahradit dlouhodobě zraněného Durajku," pochvaluje si Smejkal.

CÍLE. Na tom třebíčském se nic nemění, ovšem nováček se trošku osmělil. „V Třebíči hrajeme o záchranu, víme to od začátku sezony. Do konce podzimu bychom potřebovali minimálně patnáct bodů, ale bude to těžké. Relativně hratelné soupeře už máme za sebou. Teď nás čekají týmy jako Vítkovice, Kroměříž, Hlučín, Hulín," vyjmenovává Loucký.

„Nevěděli jsme, do čeho jdeme, ale prvotním přáním bylo, abychom byli konkurenceschopní proti týmům ze spodku tabulky. Teď bychom se samozřejmě rádi udrželi v horní polovině," přeje si Smejkal.