Tři kola před koncem navíc získali téměř stoprocentní jistotu záchrany. „Byli jsme šťastnějším týmem. Za výhru jsme rádi a myslím si, že byl k vidění i solidní fotbal. Dnes ani tak nemám radost z výhry v derby, ale z toho, že jsme se snad už, doufám, zachránili," usmíval se trenér FC Žďas Petr Nedvěd. Jeho záchranářská mise se zdá být tři kola před koncem opravdu splněna. Na předposlední Mutěnice má desátý tým tabulky sedmibodový náskok.

To v hostující kabině pochopitelně panovala smutná nálada. „Kdybychom byli v prvním poločase více produktivní, mohli jsme vést 2:0 a asi bychom si dokráčeli pro vítězství," uvědomoval si kouč Marek Štukhejl.

Vrchovina ve Žďáře vedla, po úvodním gólu Rostislava Sodomky ovládla střed hřiště a měla i další šance. Po vyrovnávací brance Jana Nedvěda však částečně vyklidila hřiště. Znovu začala hrát až v 70. minutě za nepříznivého stavu 1:3. Víc než snížit nedokázala, a tak prohrála poprvé od 15. listopadu, kdy padla v prvním Velkém Meziříčí 0:2. „Ve druhé půli nám domácí dělali svým nasazením velké problémy v přechodové fázi. Dvakrát z toho udeřili do naší otevřené obrany. Výsledek jsme se snažili otočit, díky zjednodušení hry a obětavosti jsme snížili a měli i další možnosti skórovat," upozornil Štukhejl a dodal: „Hezké utkání zkrátka rozhodla vyšší produktivita soupeře."

Misky vah převážil zaskakující Vilda

Hlavním hrdinou derby se ukázal být nečekaný žolík v sestavě. Místo zraněného útočníka Aleše Chmelíčka vsadil trenér Nedvěd na svého syna Jana. V záloze se tak uvolnilo místo pro Viléma Frieba, který navázal na vyrovnávací gól Nedvěda a zařídil obrat na 2:1. Krátce poté navíc nahrál na rozhodující třetí branku. „Že budu hrát, jsem nečekal. Myslel jsem si, že Chmelda (Chmelíček) přijde. Že nastoupím, jsem se dozvěděl až hodinu před derby," popisoval předzápasové dění.

Hráč ročníku narození 1997 naskočil teprve do svého třetího utkání za áčko a svůj druhý start v základní sestavě přetavil v premiérový gól. „Maši (Mašek) mi to dobře přihrál, byl jsem skoro sám, ale špatně jsem si to připravil. Naštěstí jsem to dal," oddychl si Vilém Frieb, jehož utěšená rána z pravého rohu vápna zaplula na přední tyč. „Že bych mířil zrovna tam, se říct nedá," přiznal z prvního rozhovoru nervózní mladík, jehož spoluhráči během mluvení poplácávali po ramenou. „Hned jsem slyšel, že to budu mít drahé," usmál se čerstvý terč pokladníka a všech „dobrých" duší v kabině.

Za euforii a pocit z premiérového vítězství to ale stálo. Frieb totiž naskočil do obou květnových debaklů 0:6 v Hodoníně a 1:4 s Velkým Meziříčím.

Když ho trenér Petr Nedvěd v 88. minutě vystřídal, aplaudovaly mu i velmi slušně zaplněné Bouchalky. „Je úplně jiné hrát za dorost, na který chodí 30 lidí a pak derby za chlapy před 540 diváky. Že mi zatleskali, bylo moc pěkné," uzavřel.

Dvě vynucené změny v sestavě se tak realizačnímu týmu Žďáru nadmíru povedly. „Asistent Pavel Kubiš Vildovi říkal, ať dá gól, takže jen splnil pokyny. Kluci by na nás měli dát častěji," konstatoval usmívající se Petr Nedvěd a svižným krokem zaplul do slavící kabiny.