„S výjimkou předposledního HFK Olomouc jsme hráli s týmy z horní poloviny tabulky. Kromě utkání v Hulíně, které jsme jako jediné prohráli, se však nemáme za co stydět. K vítězství nám chybělo trochu více štěstí," říká hrající asistent trenéra Libora Smejkala Jan Šimáček.
Právě on zařídil proti Hlučínu bod, když vyrovnával po standardní situaci, kterou tým realizoval na hřišti vůbec poprvé.
„Měli jsme ji nacvičit na předzápasovém tréninku, ale v pátek bylo špatné počasí, takže jsme si ji jen před utkáním nakreslili na tabuli a ono to vyšlo," popisuje exligový stoper a se smíchem přiznává: „Hlavou jsem mířil k tyči, ale míč šel nakonec doprostřed branky na gólmana, od kterého se to však nakonec přece jenom odrazilo do sítě."
Brzké góly
Oba góly padly do úvodní čtvrthodiny, poté už byly na obou stranách k vidění pouze šance. „Čekali jsme, že přijede fotbalový tým, což nám vyhovuje. Průběh nebyl ničím překvapivý, zasloužená remíza," zhodnotil třiatřicetiletý obránce.
Tomu se během utkání měnil parťák ve stoperské dvojici. Zraněného mladíčka Martina Pužu musel po pauze nahradit Michal Bouček. Na změnu spoluhráče v obranné čtyřce si vlastně Šimáček zvykal celou zimu. Po přerušení kariéry Patrika Muchy se do sestavy probojoval právě dorostenec Puža, který je mladší o šestnáct let než jeho současný spolhráč. „Martin to zvládl nad očekávání, svou úlohu plní a panuje s ním velká spokojenost," pochvaluje si o generaci mladšího parťáka.
Na jeho nasazení do sestavy se vlastně z pozice hrajícího asistenta podílel i on. „Trenér Smejkal to konzultoval jak se mnou, tak se staršími hráči. Nakonec jsme se všichni shodli na tom, že by měl dostat šanci," vysvětluje.
Velké Meziříčí v neděli čeká brzký jarní výjezd. Od 10.15 totiž hraje v Uherském Hradišti proti Slovácku B. „Zápasy s béčky jsou vždycky nevyzpytatelné, uvidíme, s kým nastoupí," krčí rameny Šimáček.
Prohození rolí?
I on má z pozice sekretáře klubu co do činění s rezervními mužstvy. V zápise o utkání velkomeziříčského C-týmu v Tasově byl uveden jako vedoucí mužstva, za které v poli nastupuje jeho nadřízený Libor Smejkal. Ten při vítězství svého týmu 4:1 přispěl čtvrtou brankou.
„Není to tak, že bych kluky na hřišti nějakým způsobem koordinoval. Jsem tam spíš vedený jen proto, aby někdo na té střídačce byl. Jinak si céčko žije vlastním životem," vysvětluje.
Svého trenéra z A-týmu tak nediriguje. „To vůbec, spíš má můj obdiv. Byť má v necelých devětačtyřiceti ta nejlepší léta nejspíš za sebou a jde pouze o čtvrtou třídu, tak v jeho letech bych já do mistrovského zápasu už asi nešel," usmívá se Šimáček.