Vždyť v minulé sezoně dobyl stadion na třebíčském vršku jenom Stonařov a bylo to 11. dubna tohoto roku. A bod si odvezlo zhruba před rokem Křoví. Ostatní zápasy třebíčský klub spojený s Opatovem vyhrál. „Tyhle statistiky si moc nevedu, ale doma se nám opravdu daří. Tentokrát to ovšem nešlo. Soupeř měl větší touhu po výhře,“ řekl po výsledku 0:1 kouč poražené Boroviny Miloslav Loucký.
Jenomže od Křoví, které do sezony vstoupilo drtivou porážkou v Měříně a jednou výhrou a remízou, se rozhodně v Třebíči zázraky nečekaly. „S výhrou jsme určitě nepočítali, ale vyšla nám taktika. Hlídali jsme jejich křídla a nebezpečného útočníka Urbana. Všechno zmiňované se povedlo,“ pochvaluje si asistent hrajícího křovského trenéra Martina Šustáčka jeho jmenovec Dolníček.
Právě hlavní kouč měl na brance svého týmu lví podíl. Centrem totiž našel hlavu Roštinského, který rozhodl. „S přibývajícím časem bylo jasné, že to bude zápas o jednom gólu. A my byli šťastnější,“ dodává Dolníček. „Podali jsme mizerný výkon. Nebudu se vymlouvat na rozhodčího, ani na čtyři absentující hráče základní sestavy. Nedali jsme prostě šance a inkasovali po naší chybě. Křoví dobře bránilo a přes zkušeného Kalvodu se dostávalo těžko. Za ty tři poslední vzájemné zápasy snad nepamatuji, že by nějaký náš hráč přes něj v souboji jeden na jednoho přešel,“ přemítá Loucký.
Jeho do té doby suverénní tým tak byl sesazen z prvního místa. „Já doufám, že to byl jen výpadek a že se i nadále budeme pohybovat na špici. Ale nebude to nic snadného. Zápasy s předními týmy máme ještě před sebou,“ ví trenér Boroviny.
Jeho protějšek z lavičky Křoví si myslí, že tahle výhra doposud tápající tým povzbudí. „Přesvědčili jsme se, že se dá hrát s každým. Bodovat na Borovině se nepovede každý den,“ uzavřel Dolníček.