Miloši, s tolika remízami jste na úvod asi nepočítali, že?
To vůbec ne. Začínali jsme dvakrát doma a chtěli jsme minimálně v jednom z těchto zápasů naplno bodovat. Je totiž lepší jednou vyhrát a podruhé prohrát, než dvakrát remizovat.

Pokud byste mohl uplynulé tři zápasy srovnat, která remíza měla největší cenu?
Zcela určitě hned ta první s Tasovicemi. Ty u nás vedly 2:0, přehrávaly nás a měly i další šance. Ten bod byl hodně cenný. Proti Hodonínu jsme proto už hráli více odzadu a bezbranková remíza myslím odpovídala průběhu hry. Před týdnem v Polné jsme podali náš nejlepší výkon. Šance byly na obou stranách a klidně jsme mohli vyhrát, ale i prohrát.

Jsou tedy tři body hodně nebo málo?
Tři body odpovídají tomu, jak zápasy vypadaly. Je to takový průměrný vstup, žádný propadák, ale ani nic k jásotu. V kabině už si z toho děláme legraci, že bychom měli začít vyhrávat. Třicet bodů za třicet remíz totiž k záchraně asi stačit nebude.

Na první trefu v sezoně stále čekáte. Proč vám to zatím nepálí?
To kdybych věděl, už bych nějaký gól na kontě měl (směje se). Možná je to tím, že se přece jenom více soustředíme na defenzivu, proto nás kluci ze zálohy až tolik nepodporují. Šancí tak mám méně, než jsme zvyklí.

Střeleckých příležitostí tedy bylo zatím poskrovnu?
V prvních dvou utkáních určitě. To jsem se k zakončení prakticky nedostal. V Polné už to bylo lepší. Tam jsem měl dvě slibné možnosti, které jsem měl proměnit. Trošku si to vyčítám, protože pokud bych alespoň jednu z nich dal, asi bychom si odvezli všechny tři body.

V minulém ročníku divize jste nastřílel porci 13 gólů. Jakou metu jste si stanovil letos?
Třináct gólů nebylo špatných, ale já jich chtěl dát alespoň patnáct. Tohoto čísla bych rád dosáhl i letos, ale zatím to moc nevypadá (usmívá se).

Loni vás obránci soupeřů ještě tolik neznali. Věnují vám teď větší pozornost?
To ani ne. V divizi se brání prostorově, s nějakou osobkou jsem se zatím nesetkal.

V sobotu vás doma čekají Bohunice. Jak těžký to bude soupeř?
V téhle soutěži nenajdete lehkého protivníka. Vloni se mi Bohunice líbily v obranné fázi, ta pracovala opravdu výborně. Dopředu už to bylo slabší. Hrajeme však doma, proto musíme ukázat naši sílu.

Proč se vám doma ani letos nedaří tak, jak byste si představovali?
Nevím, čím to je, ale na vlastním hřišti hrajeme příliš nervózně. Navíc většinou brzy inkasujeme, což nikomu moc nepřidá. Po pauze už to bývá lepší, ale dohánět manko je pokaždé nesmírně obtížné. Holt ještě nejsme tak zkušení.

Protrhnete zítra střeleckou smůlu?
Kéž by. Ale moje góly nejsou tím nejdůležitějším. Podstatné je získat tři body a posunout se v tabulce výš.