Kliknutím zvětšíte
K mužstvu tehdy přišel na jaře 2006, zažil tak zisk titulu českého mistra a celou následující sezonu okořeněnou předkolem Ligy mistrů a Pohárem UEFA.
Začátky v nové profesi, kde všechno musí být dokonale nachystané, bezchybné a hlavně včas, rozhodně nebyly jednoduché. „Noc před prvním ligovým zápasem v Českých Budějovicích, kam jsem jel den předem, jsem nespal. Pořád jsem si musel přemítat, jestli mám všechno. Stačilo zapomenout jeden dres, nebo něco takového a byl by to průšvih jako hrom,“ popisuje.
Předtím totiž zažil úsměvnou zkušenost se šťastným koncem. „Měli jsme v areálu v Blšanech hrát přípravný zápas proti nějakému egyptskému týmu. Tak jsem si předem nastudoval cestu a vyrazil. Nemohl jsem ale najít hřiště, což mě trochu znervóznělo. Tak jsem se zeptal nějakého kolemjdoucího dědy a ten mi řekl, že je támhle za dědinou. Vzápětí ale dodal, jestli spíš náhodou nemyslím ty druhé Blšany, kde se hrála liga,“ usmívá se Brambora.
Severozápadně od Prahy totiž v okrese Louny leží hned dvoje Blšany. „Tak jsem musel jet ještě dalších asi 50 kilometrů, naštěstí jsem ale měl dostatečnou časovou rezervu,“ dodává.
Postupem času nasbíral zkušenosti a dokonce uvažoval o vskutku atraktivní nabídce. Při neúspěšném boji Liberce v předkole Ligy mistrů proti Spartaku Moskva se seznámil s kustodem ruského giganta.
O více než rok později dorazili Moskvané do Česka znovu. Tentokrát k zápasu Evropské ligy na hřišti Sparty. Výpravu však zaskočila jedna nepříjemnost, kterou pomohl vyřešit právě Brambora. „Tou dobou se už ruská liga nehrála a oni na zápas letěli ze soustředění ve Španělsku. Nechali si poslat dresy, ty ale dorazily bez čísel. Jejich kustod mi zavolal, tak jsem jim pomohl, dresy se poslaly do Jablonce, kde tamní firma natiskla vše potřebné,“ vzpomíná.
Pomoc udělala na Rusy takový dojem, že mu nabídli místo v klubu. „Ty podmínky nebyly takové, aby mi stálo za to tady vše opustit a být daleko od domova,“ vysvětluje.
Evropské poháry, to však byla kapitola sama pro sebe. „Je to jiný svět i pro kustoda. Řeší detaily na dresech, na brankářských rukavicích může být jen jeden nápis, delegáti přeměřují vybavení. Samozřejmě to byla dost pakárna, ale také výborná zkušenost,“ uznává.
Z té těžil i po svém konci v Liberci. Jako brankář pochopitelně během toho roku, a půl hodně pokukoval, jak se připravují profesionálové a s moderními poznatky začal trénovat gólmany ve svém rodném Novém Městě. Jindřich Adamec pod jeho vedením vychytal Vrchovině postup do divize a památný penaltový rozstřel v poháru s druholigovou Jihlavou.
Pod jeho dozorem trénovali i Jan Vítek, nyní brankář druholigové Líšně, a současná jednička Nového Města Petr Šmída. V kabině zároveň zajišťoval hráčům podmínky, jak byl zvyklý z role kustoda. „Chystal jsem dresy, občerstvení, aby bylo vše jako v lize,“ popisuje.
V tom pokračoval i v klubech v nižších soutěžích, kde ve svých čtyřiapadesáti letech stále ještě chytá. V současné době okresní přebor v Dolní Rožínce. „V domácích zápasech to spoluhráčům takhle chystám pravidelně, venku pouze tam, kde vím, že mají dobré zázemí a dostatečně velké kabiny, jinak to nemá smysl,“ říká.
Jako brankář už spíše kryje záda mladšímu parťákovi, za půl sezony odchytá tři čtyři zápasy. „Samozřejmě bych chtěl větší porci, ale v některých situacích a momentech už tělo prostě neposlouchá,“ dodává s úsměvem.
24
1
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
