„S mým odchodem se to táhne už asi rok, a tohle řešení mi přijde jako nejlepší," říká čtyřiadvacetiletý střelec.

Uplynulý podzim lze z vašeho pohledu hodnotit dvojsečně, je to tak?

Já ho hodnotím špatně, jedenáct bodů je prostě málo.

I z osobního pohledu? Přece jenom jste dal jedenáct gólů, jste nejlepším střelcem třetí nejvyšší soutěže…

Já to tak neprožívám, góly samozřejmě dávat chci, ale nenadřazuji je nad body. Kladně se snad dá hodnotit ten úvod sezony, kde jsme je sbírali.

Čím si vysvětlujete, že se Žďáru přestalo dařit?

Po několika porážkách jsme se nedokázali odrazit k lepšímu výsledku, i když jsme se třeba dostali do vedení, tak se pak stejně inkasovalo, chtělo to podle mého názoru opravdu jednu výhru a chytli bychom se. To se ale bohužel do konce podzimu nestalo. Postupně jsme přestali být nebezpeční v ofenzivě, a ani si už nevytvářeli šance, a když už, tak se je většinou nepodařilo proměnit.

Každopádně jste stihl jedenáct gólů, což je solidní počin a také vzhledem k poslednímu místu paradox…

Čtyři z toho byly z penalt, i když i to se počítá. Nicméně na mě nikdo nenavázal, je špatné, že vedle těch mých jedenácti gólů jsme dali už jen čtyři.

Na výsledcích se zřejmě podepsaly i dvě vaše absence, co vám vlastně bylo?

Dočetl jsem se, že mi trhali zadní zuby, což mě pobavilo. (smích) Skutečnost byla taková, že jsem měl problémy s dolní šestkou, byl tam kaz a postupně jsem měl pusu jak tenisák a musel na pohotovost. Další víkend jsem pak ještě dobíral antibiotika.

V létě tým posílil ofenzivní záložník Lukáš Michal z Vrchoviny a vypadalo to, že vám spolupráce svědčí, je to tak?

Lukáš je hodně dobrý fotbalista, a ne nadarmo hrával první ligu. Spolupráce byla dobrá.

I předtím jste měl exligového parťáka Tomáše Sedláčka, s kým se vám hrálo lépe?

Oba jsou typově odlišní. Tomáš byl gólovější, víc se tlačil do zakončení a na hrotu jsme se doplňovali. Lukáš je zase tvořivější, nachystá šance, ale do koncovky se příliš nehrne.

Co vám tedy víc vyhovovalo?

Vždycky záleží ne spoluhráčích, já nemám problém se přizpůsobit.

Během podzimu se vyrojily spekulace ohledně vašeho odchodu, zájem prý měly i druholigové kluby, jaká je nyní situace?

Myslím, že už to říct můžu; jdu pryč, konkrétně do rakouské Landesligy, což je čtvrtá nejvyšší soutěž. Ze všech těch nabídek byla tahle nejsolidnější, a to nejen z jednoho hlediska. Dostal jsem jen kladné reference.

A jak to bylo se zájmy ostatních klubů? Hovořilo se o druholigovém Žižkovu, Hradci Králové a Českých Budějovicích…

Žižkov se skutečně rýsoval, ale tam nebylo nic jisté. Z Hradce a Budějovic to byly spíš jen náznaky, to bych ani nijak neřešil.

Pro Žďár to asi znamená vážný problém…

Já si to nemyslím. Rozhodně to nebude tak, že odchází Pohanka a je konec. Šance na záchranu je velká, bodové rozestupy nejsou zase až takové. Já věřím, že se klukům začne dařit.

Když se ještě jednou ohlédnete za podzimem, na který zápas vzpomínáte nejraději?

Hezký byl ten v Opavě. I když jsme prohráli 2:5, byla tam tisícovka lidí, takže hodně pěkná atmosféra. My jsme tam hráli vyrovnanou partii asi do hodiny hry, oni pak dali gól z rohu, který ani neměl být, a další branky následovaly rychle po sobě. Z těch povedených utkání se mi asi vybaví výhra nad Mikulovicemi, to jsme vyhráli a já dal hattrick.

A který byl nejhorší?

Těch zápasů, co jsme hloupě prohráli, asi bylo víc, ale asi nejvíc mě mrzí domácí prohra s Třebíčí.