„Třikrát po sobě jsme skončili druzí, předtím jednou bronzoví. Teď to konečně přišlo,“ rozplývá se nadšením trenér Velkého Meziříčí Libor Smejkal, který nezažívá radost z postupového triumfu poprvé.

„Minulý rok se nám stejně husarský kousek povedl se staršími žáky. Hned potom jsme společně se Stanislavem Dočkalem převzali dorostence (ročník 1988/89). Letošní úspěch umocňuje právě ono několikaleté marné úsilí prodrat se do divize,“ zdůrazňuje Smejkal. Jeho svěřenci museli během celé sezony vynaložit enormní nasazení. V čele tabulky se vyhřívali tři nesmiřitelní rivalové.

Velkomeziříčské družině zatápěl především Humpolec, kterému k vítěznému trůnu chyběl jediný bod. Třetí místo ovládl s deficitem pěti bodů Bedřichov. „Humpolec byl dlouho první. My jsme na něj nedokázali vyzrát na podzim ani na jaře. Navíc nám zasadil nejtvrdší úder, když nás porazil 5:0,“ vzpomíná na úhlavního konkurenta, proti němuž hrálo Velké Meziříčí se zataženou brzdou, Smejkal.

„Jelikož jsme poslední kolo s Pelhřimovem (2:0) předehrávali už v květnu, byli jsme do poslední chvíle jako na trní. Kdyby totiž Humpolec porazil Třešť, sebral by nám celkové vítězství. Na utkání jsem byl přítomný. Trnul jsem až do konce. Humpolec nakonec jenom remizoval, čímž mohly vypuknout naše oslavy,“ ulevilo se ostřílenému šéfovi velkomeziříčské lavičky.

Výkladní skříní hráčského souboru pod jeho taktovkou byl útok. Jako jediný překonal v kolonce vstřelených branek stogólovou hranici. „Ale zapracovali jsme zejména na zpevnění defenzivy. Jsem zastánce zónové obrany, což byla naše hlavní strategie. Neustále jsme se zlepšovali. V zimě jsme měli poločasové skóre 51:22, po skončení jarní části 56:12,“ upozorňuje Smejkal.

V kádru Velkého Meziříčí figurovalo celkem 22 hráčů, kteří dosáhli báječné bilance 20 výher, dvou remíz a čtyř proher. „Nejstarší kluci mužstvo samozřejmě opouští. Bude to citelná ztráta. Jedná se o osm hráčů, vesměs klíčových opor, které musíme v létě adekvátně nahradit. Věřím, že se to podaří,“ doufá Smejkal.