Důkazem jsou dvě poslední sedmigólová vítězství nad Šebkovicemi (7:2) a nedělní ve čtvrté Telči (7:5). „Už nám o nic nejde. Všichni jsou uvolnění, hrajeme útočně a vychází nám to. Jen škoda, že ta forma přišla až teď," říká jinak spokojený Petr Munduch.

Vzestup Měřína dokumentují i tvrdá fakta. Podzimní bilanci 3-2-8 a skóre 16:25 vystřídalo jarní probuzení s bilancí 7-2-3 se skórem 36:22. A pokud tamní výběr zvládne domácí soutěžní derniéru s Hrotovicemi, které posbíraly v odvetách stejně jako Měřínští 23 bodů, může mít půlroční snažení zcela opačný průběh. „Snad nám to vyjde. Hrotovice mají výborného útočníka Saláka, kterého musíme uhlídat. Když to zvládneme, tak věřím, že se se sezonou a našimi fanoušky rozloučíme důstojně," plánuje Munduch, před posledním zápasem sezony.

Co ale stojí za náhlým vzestupem? „V zimě jsem změnil styl přípravy a myslím si, že se to vyplatilo," vysvětluje kouč a částečně poodhaluje své tajemství: „Tréninky byly trošku silovější. Navíc jsme si do přípravy vybrali soupeře z vyšších soutěží."

Nepřehlédnutelný posun je i ve střelecké produktivitě. „Skvěle to jde našim mladým puškám Řezníčkovi, Šoukalovi a Bublanovi. Do čeho kopnou, to jim tam spadne. A vzadu je výborně doplňují starší kluci a nadstandard odchytá i brankář Sysel. Zkrátka nám to začalo šlapat," jásá Munduch, jenž si na podzim často stěžoval na defenzivní taktiku soupeřů, proti níž se jeho mančaft ne a ne prosadit. „Hodně nám pomohlo, že jsme dali do útoku Šoukala. Výborně mu to šlape s Körberem. Vše si sedlo a sladilo se," doplňuje.

Třiadvacetiletý útočník Jiří Šoukal na jaře zaznamenal už třetí hattrick a svou sbírku rozšířil po zápase v Telči na dvanáct branek. Opět mu k němu stačilo jen pár minut. „Stihl ho za patnáct minut. Však už si z něj kluci dělali srandu, že se nedoplatí," směje se Munduch.

Vůbec celý zápas v Telči měl hodně specifický vývoj. Domácí brzy vedli, Měřín otočil na 1:2, v poločase už to ale bylo znovu 4:2 pro Telč. „Po celý zápas jsme byli lepší. Hráli jsme dobře, ale jen po velké vápno. Duel byl útočně laděný a obě strany daly krásné góly. Třeba Kružík trefil jednu šibenici a domácí kontrovali druhou," vzpomíná trenér, jenž si v kabině s hráči všechno vyříkal. „Kluci z Telče byli hodně běhaví a my jsme od nich stáli hrozně daleko, nechali jsme je hrát a oni nás balony z jedničky přehráli. Navíc nás dost brali. Ve 40. minutě se zranil Letmajer, a hned po něm si vyvalil koleno Král. V kabině jsme si řekli, že na ně máme, jen musíme trochu přitvrdit. A vyšlo to," přibližuje Munduch.

Po přestávce se nad Telčí roztočil měřínský kolotoč, který od 55. do 70. minuty rozdával gólovou radost. Pět inkasovaných branek za čtvrthodinu domácími těžce otřáslo a ani jejich závěrečná přesilovka po vyloučení Matouška už na výsledku nic podstatného nezměnila. „To vyloučení mě mrzí, protože bylo trochu zbytečné, ale stav hřiště tomu napomáhal," uzavřel trenér Petr Munduch.