„Tehdy jsem si myslel, že do Velkého Meziříčí jdu jen na chvilku, že se na konci podzimu rozloučíme a zamířím jinam," vzpomíná dnes třiatřicetiletý snajpr.

Nakonec to dopadlo úplně naopak. „Byl tam oboustranný zájem pokračovat, nebyl důvod nic měnit, tak jsem zůstal," vysvětluje.

Za čtyři roky v divizi pravidelně vévodil střeleckým statistikám a výrazně se podílel na postupu do třetí ligy, kterou s Velkým Meziříčím hraje už druhou sezonu. Až v závěsu tak nakonec zůstal jeho předchůdce Lukáš Staněk, který v divizi stihl za tři roky 56 zásahů.

„Počet gólů jsem moc nesledoval, ale když mě tak patnáct tref před tou stovkou upozornili, že se blížím k téhle metě, trochu jsem si toho začal všímat. Říkal jsem si, že bych to mohl tuhle sezonu zvládnout," usmívá se.

I přes obrovské číslo si pamatuje na první trefu. „Byla při mé premiéře doma proti Vyškovu. Hlavou jsem vyrovnával v poslední minutě na 1:1," popisuje.

Zatím poslední, stý gól, dal o uplynulém víkendu pro změnu nohou, když si ideálně naběhl na střílený centr Mezlíka a míč z malého vápna doklepl do branky. Typická trefa pro kanonýra s čichem na góly.

„Kluci dávají míče hodně do vápna a já jsem tam od toho, abych si je tam našel," podotýká.

Když by si měl s výjimkou první a poslední trefy vzpomenout na nějakou výjimečnou, zaváhá. „Opravdu jich bylo moc, žádná se mi extra nevybaví. Samozřejmě nejraději vzpomínám na ty, které rozhodovaly těsné zápasy, ale že by nějaká vyčnívala, to asi ne," říká.

Jeho stá trefa byla kulatá i v tomto ročníku, kde se jedná o desátý gól. I díky jeho formě jsou svěřenci trenéra Libora Smejkala na čtvrtém místě s pouhou dvoubodovou ztrátou na vedoucí duo. Že by se pokusil celek z Vysočiny atakovat druhou ligu?

„To si nemyslím, znamenalo by to výrazně obměnit kádr, začít jinak trénovat a další věci. Stačí se podívat na Prostějov a Vítkovice, aby každý viděl, že to není nic jednoduchého," ukazuje Simr na dva loňské lídry MSFL, kteří jsou na dně druholigové tabulky.

Nicméně kádr na pozlobení favoritů Velké Meziříčí rozhodně má. Exligovou trojici Simr, Dolejš, Demeter doplnil v létě ještě někdejší parťák z Brna i Jihlavy Pavel Mezlík.

„Asi teď máme nejsilnější tým, co tu kdy byl, a je na nás, abychom to potvrzovali na hřišti," říká fotbalista s pořádným čichem na góly. Ten měl ostatně odchovanec brněnské Zbrojovky vždycky.

Od ligového rozletu ho ale v mateřském klubu srážela velká konkurence. Až ve druholigové Jihlavě odkryl naplno svůj potenciál. V roce 2005 jí pomohl třinácti góly vystřílet historicky první postup do nejvyšší soutěže, tu mu ale v Brně hrát za potencionálního konkurenta v boji o záchranu nedovolili. Kariéru perspektivního střelce pak navíc komplikovaly táhlé zdravotní potíže s oční rohovkou. Až epizodní návrat do znovu druholigové Jihlavy ho brankově nastartoval a přesun zpět do Brna opět přibrzdil. A když už se Jihlava dočkala a konečně tolik chtěného útočníka koupila, panovala už na Vysočině velká konkurence. Petr Faldyna, Matěj Vydra, Tomáš Kaplan, Stanislav Tecl… Postupně ubývaly minuty i góly. Následovalo hostování v Sezimově Ústí, ale gólová obroda přišla až opět na Vysočině, ovšem o kousek východněji, ve Velkém Meziříčí.

Dnes už ho návrat do profesionálního fotbalu neláká. „Vůbec, mám jiné priority. Dokud budu dávat góly a bude o mě zájem ve Velkém Meziříčí, budu tady," slibuje.

A atak druhé stovky? „Tak to si za cíl rozhodně nedávám," směje se. „Budu prostě dál dávat góly a uvidíme, kam to dotáhnu."