SERIÁL TÝDENÍKU VYSOČINA

Zkušeného lodivoda nahradil v létě Pavel Kubiš. Muž, který ještě na jaře coby hráč naslouchal pokyny svého předchůdce, si vyzkouší opačnou roli.

„Chtěl bych navázat na výbornou práci pana Bureše a dál preferovat kombinační fotbal,“ plánuje trenérský novic.

Jedná se tedy o vaši první trenérskou štaci?

V pozici hlavního kouče ano. Ale většinu jara jsem jako hráč proseděl na lavičce a působil v roli hrajícího asistenta. Zápasy jsem viděl, hráče znám.

A jak se vám zamlouvala předchozí sezona?

Jsem spokojený. Soutěž se podařilo zachránit. S tím se do toho taky šlo. I když to nebylo nic jednoduchého. Odešli Uchytil s Hořínkem, kteří stříleli poměrně hodně gólů.

Neměli jste trochu strach? V některých zápasech to tak vypadalo…

Byla to nováčkovská daň. Ne, že bychom byli horší, ale vyráběli jsme naivní individuální chyby, za které nás soupeř tvrdě trestal. Zvlášť v závěrech zápasů. Přičítám to ale neotrkanosti. Teď jsme o rok zkušenější, už víme, čeho se vyvarovat, proto je obrovské plus, že se podařila záchrana.

Herálec hrál jako jediný týmy ze Žďárska z I. A třídy skupinu A, která je považována za lehčí…

Kromě týmů z okresu skupinu B moc neznám, ale asi byla vyrovnanější. Teď ji budeme hrát, takže si některé věci už zjišťuji. V první řadě tamní týmy sází především na domácí prostředí a je v podstatě jedno, jestli hrajete na hřišti posledního nebo někoho z popředí. V naší skupině vyčnívaly týmy, které pak i zaslouženě postoupily. Uznávám, že od Světlé i havlíčkobrodského Herálce jsme dostali za vyučenou. Na spodku tabulky zase bylo od začátku jasné Kožlí.

---------

Celý rozhovor najdete v Týdeníku Vysočina 24. července