Nejsem velkým fanouškem či vyznavačem nejmodernější techniky, přesněji řečeno se musím přiznat k tomu, že jí občas, spíše většinou, nerozumím. Ale chápu a uznávám její potřebu.

V posledních dvou dekádách ona proniká, celkem logicky, čím dál více snad do všech druhů sportu. Třeba v ledním hokeji je přínos videorozhodčího absolutně nezpochybnitelný.

Ale to, co přinesl do fotbalu systém VAR, za žádný přínos nepovažuji. Řečeno přesněji, byl jsem proti jeho zavedení, ne snad, že by to někoho zajímalo, od jeho zavedení. Proč? Protože se stal v první řadě velkým alibi pro spoustu rozhodčích a navíc přesunul rozhodnutí nikoliv na moderní techniku, ale z člověka na jiného člověka.

Ta rozhodla o sobotní výhře hokejistů Horácké Slavie Třebíč (v bílých dresech) nad jihlavskou Duklou (v tmavém) 4:1. Dvě branky vítězů zaznamenal útočník Bittner.
OBRAZEM: Branky Bittnera rozhodly. První derby sezony patřilo hokejistům Třebíče

Vezměme si třeba poslední křiklavý případ, vítězný gól útočníka Sparty Jana Kuchty v domácím utkání proti Hradci Králové (2:1). Za mě jasný ofsajd, protože Krejčí balon hlavou tečoval, čímž vystavil Kuchtu do ofsajdu.

Viděli to v záznamu snad všichni u televizních obrazovek, jen rozhodčí u VAR nikoliv. Rozčilení hráčů, trenérů i fanoušků Hradce musí být dvojnásobné. Na sudího na hřišti, i na toho u videa. Navíc, kdyby žádný VAR nebyl, měl by asi každý z nás pochopení pro to, že hlavní sudí tu lehkou teč nepostřehl.

Opakuji, nemám nic proti moderní technice ve fotbalu. Třeba signalizaci u hodinek rozhodčího, že balon přešel celým objemem brankovou čáru, považuji za jednoznačně prospěšnou. Ta je přesným dokladem toho, kdy přeneseme „zodpovědnost“ z člověka na techniku. Oprávněně.

Ale snaha zavádět jakousi absolutní spravedlnost do fotbalu, resp. sportů, v nichž hraje roli lidský úsudek, skýtá velké množství rizik. A pak se lehce stane, že dosáhne opačného účinku…