Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Jsem zastáncem toho, minimálně ve sportu rozhodně, že se má chválit, pokud je za co. Stejně tak je ovšem nutné kritizovat, pokud je k tomu důvod.

V pondělí jsem chválil českou fotbalovou reprezentaci za páteční výborný výkon v úvodním utkání kvalifikace Eura 2024 proti Polsku. To mě ani ve snu nenapadlo, čeho budu o pouhých pár hodin svědkem.

Trapný šlendrián, který Češi v pondělním večeru předvedli v Moldavsku ovšem také nemohu nechat bez odezvy. Bezbranková remíza byla výsledkem podívané, ze které doslova bolely či. Tak takhle tedy ne, hoši!

Abych uvedl do reality i ty případné neznalé. Češi byli v jedné z nejchudších zemí Evropy rozhodně většími favority, než by v souboji s nimi byla taková Brazílie, Francie či čerství mistři světa z Argentiny. Zápas měl být pouze otázkou skóre.

Po více než čtyřech měsících se postavili k mistrovskému utkání fotbalisté v krajských soutěžích. V Pelhřimově (v bíločerném) se představilo Sapeli Polná.
Na čele přeboru dál ujíždí fotbalisté Pelhřimova, u dna si pomohly Dukovany

Jenže se tak nestalo. Kdyby to aspoň bylo po drtivém tlaku, kdy výhru zhatila jen špatná koncovka, to by se dalo pochopit. To se může stát i sebelepšímu celku. Jenže svěřenci trenéra Šilhavého si pořádnou převahu za celých devadesát minut snad ani jednou nevytvořili.

Vypíchnu jen tři momenty z celé řady v české tristní hře. Zaprvé lajdácký úvod. Typická česká klasika, reprezentační, ale na pohárové úrovni v podobných zápasech také ta klubová.

Místo okamžitého drtivého tlaku, dostání outsidera do úzkých a rychlého rozhodnutí, bylo k vidění jen pomalé obehrávání balonu ze strany na stranu. Opačný příklad? Stačí si vzpomenout, jak s Čechy zametlo Portugalsko před pár měsíci v domácím utkání Ligy národů.

Druhý podstatný faktor - takřka úplná absence nějakého individuálního pokusu. Vybaví si někdo z Vás, že by některý český reprezentant vzal míč a obešel jednoho, dva neřkuli tři protihráče? Od hráčů jako Barák, Hložek či Kuchta bych něco podobného očekával.

Hned v prvním jarním kole I. B třídy došlo na duel prvního s druhým. Moravské Budějovice (v modrých dresech) zdolaly Radešínskou Svratku 2:0.
Fotbalisté Moravských Budějovic zahájili na jedničku. Rozhodla lepší fyzička?

Asi nejvíce mě ale štvalo jakési „pominutí“ logických principů ve hře. Příklad? Poslední akce zápasu. Zbývá necelá minuta do konce nastavení, favorit má trestný kop zhruba na polovině hřiště. Je málo času na poslední útok, to znamená vyslat všechny hráče před branku soupeře a poslat tam dlouhý míč.

Útok Čechů? Rychlé rozehrání, míč si bere Ševčík. Nepochopitelně ale nečeká na náběh většiny spoluhráčů do vápna soupeře a balon hned posílá dopředu, kde ale na dva české útočníky je přesila pěti obránců Moldavska. Jeho gólman kulatý nesmysl v klidu uklízí do náručí…

Opravdu jen stěží pochopitelné. Stále platí, že Češi mají takovou kvalifikační skupinu, z níž nepostoupit se rovná ostudě. Takhle by k ní ale jistojistě došli…