Útočník fotbalistů Slavie Praha Jan Kuchta přestoupil do ruského Lokomotivu Moskva. A podobně jako většina předchozích přestupů českých hráčů, těch s reprezentačními zkušenostmi v první řadě, do ligy největší země světa, to opět rozproudilo debatu na téma vhodnosti či správnosti akceptování nabídky angažmá v „Putinově říši“.

Už poněkolikáté jsem tak slyšel věty typu: „Do Ruska? Tam bych nikdy nešel… To je blázen, proč tam leze… Rusko? Bral bych raději Francii nebo Německo…“ Vždycky se nad těmi slovy musím pousmát.

Na startu zimní přípravy hlásí divizní fotbalisté FC Žďas Žďár (v bílém) jednu personální ztrátu oproti podzimu. Do Rakouska se rozhodl zamířit Lubor Trojánek.
Na jaro bychom měli být řádně rozehraní, zdůraznil kouč fotbalistů Žďáru Pohanka

V první řadě musí naše fotbalisty někdo ze západních lig skutečně chtít. Spekulace jsou jedna věc, opravdový zájem věc druhá. Kdo nejpopulárnější sport světa pravidelně sleduje, dobře ví, že každý trošku solidní klub o sobě musím dávat neustále vědět. A k tomu také bezesporu patří do médií projevovaný zájem o lákavé zboží, který ovšem často, možná i většinou, bývá jen jakousi hrou pro duši oddaných fans. Aby věděli, že jejich klub není žádné béčko a na přestupovém poli umí zařinčet zbraněmi.

Dále se jedná o finanční stránku. A to jak pro hráče, tak i pro jeho klub. A v Rusku holt neplatí špatně, k českým poměrům tedy rozhodně. Suma 130 milionů pro Slavii a jistě slušný balík také pro samotného útočníka, to je velké lákadlo.

Já jsem ten poslední, kdo by si přál, aby naši hráči chodili směrem na východ. Ale být v jejich kůži, nebýt talentem typu Schicka či Hložka, být dostatečně sebekritický ke svým kvalitám a dostat nabídku z Ruska, asi bych také neváhal. U elektrikáře, zedníka či seřizovače se nikdo nediví, že jdou za lepším. Ale u fotbalistů je to pokaždé kritizováno. A přijde mi, že nejvíce od těch, co by si pro korunu nechali koleno vrtat. Proč asi?