V další edici Ligy národů, už čtvrté v pořadí, se česká fotbalová reprezentace na podzim utká ve výkonnostní skupině B s Ukrajinou, Albánií a Gruzií. Zda je to los dobrý, schůdný či onaký, hodnotit nebudu. Spíše mě po losu zaujala jiná věc.
V řadě ohlasů na něj jsem zaznamenal, že se sice čeští fotbalisté chtějí vítězstvím v této skupině vrátit do elitního áčka, ale los to prý je složitý a favoritem asi bude Albánie. Tak tam jsme to dopracovali? Nesnižuji výkony Balkánců v poslední kvalifikaci na Euro (kam postoupily oba týmy), kde Česko nechali za sebou.
A ani jednou je repre neporazila. Ale to je snad v první řadě česká menší ostuda či hanba. Utěšovat se tím, že třeba Polsko dopadlo v téže skupině ještě hůř, je slabou náplastí. Počítám, že giganti typu Anglie, Německa či Francie se sotvakdy budou proti Česku sami pasovat do role outsidera.
Jestliže už je proti Čechům favoritem ani ne třímilionová Albánie, co přijde příště? S takovou asi budou do této pozice jednou pasovány reprezentace Kypru či Malty. A to už bude úplně mimo mísu…
