Byl to další skvostný čtvrtek. Trojlístek českých fotbalových klubů v základních skupinách evropských pohárů na podzim dělal, až na malé výjimky, všem fanouškům jen samou radost. A právě závěrečné šesté kolo bylo pomyslnou třešničkou na dortu.
Slavia, Sparta i Plzeň shodně zvítězily, navrch při impozantním skóre 10:1. Poprvé v historii mají Češi v jarní vyřazovací fázi hned tři týmy, navrch národní koeficient neustále letí do nečekaných výšin. Bravo, bravo bravo! Je tu ale jedno velké ALE.
Jestli národ ve středu Evropy něco umí, teď hovořím o sportu obecně, pak je to opájení se úspěchy současnosti. Co naopak neumí, a že už tu „bohaté“ zkušenosti jsou, je z nich vytěžit něco víc do budoucna. Do českého fotbalu přiteklo během podzimu více než tři čtvrtě miliardy korun. Při rozpočtech pražských S žádný ranec, namítne leckdo.
Pravda je to jen napůl. Pokud jde o peníze, očekával bych, že část z nich úspěšný trojlístek použije na posily. V dalších českých prvoligových klubech je dost hráčů v perspektivním věku, kteří stojí za povšimnutí. A jejich dosavadní zaměstnavatelé zase použijí část utržených peněz do nižších pater fotbalu.
Tato spirála je logická, nekonečná a pro fotbal v každé zemi velikosti Česka moc potřebná. Ale nejde jen o peníze. Když člověk vidí ty naplněné stadiony, nabízí se další možnosti. Ještě více a lépe propagovat fotbal, který se v Česku umí dělat.
Dál vylepšovat zázemí. Nač má Sparta čekat s novým stadionem do roku 2030? Není teď ideální doba se v tomto směru rozhoupat? Slavia má sice stadion moderní, ale kapacita 19 tisíc začíná být nedostačující. Není na čase opět přemýšlet o již jednou otevřené možnosti jeho zvýšení nad 30 tisíc? To klubu otevírá úplně jiné dimenze.
Nezahoďte tuto šanci, prosím…
