Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Ach jo! Nebudu zastírat, že slovo naštvání je jen slabým výrazem toho, co se ve mně po čtvrteční baráži českých fotbalistů proti Švédsku o postup na světový šampionát do Kataru mísí. Prohra 0:1 znamená, že se naše dlouhé čekání na účast mezi světovou smetánkou protáhne o další čtyři roky.

Důvod? Bude se opakovat snad po sto padesáté: Produktivita, produktivita, produktivita… Je prostě obrovský průšvih, pokud bezmála jedenáctimilionová země má aktuálně jediného opravdu schopného střelce.

Fotbalisté Kamenice nad Lipou (v zelenobílém) mají nakročeno k tomu, aby v příštím ročníku nastupovali v nejvyšší krajské soutěži.
V Kamenici věří v úspěšný třetí pokus, ve skupině B jsou tři adepti na postup

A ten když se zraní, tak jsme nahraní. Sice rým, ale žádný šprým.

Aby se někdo nemýlil, já našim reprezentantům nemohu za jejich čtvrteční výkon takřka nic vyčíst. Ano, některé výkony třeba byly o něco slabší než jiné, ale jako tým to, ve složité situaci se spoustou absencí, zvládli herně a takticky velice dobře.

Jenomže jsme zase u toho. Hra nikoho nezajímá, je pouze prostředkem pro kvalitní výsledek. Bude se za týden někdo ptát, jak Makedonci vyřadili Itálii? Stoprocentně ne. O to více mě náš neúspěch žere.

Byť jsou fotbalisté Pelhřimova (v bílých dresech) po polovině ročníku až čtvrtí, zřejmě oni budou na jaře největším vyzyvatelem v boji o postup do divize vedoucím Speřicím (v červeném).
Jarní odvety slibují v přeboru dramatickou podívanou. Na obou pólech tabulky

Poučení do budoucnosti z toho vidím jediné. Je potřeba vychovávat rozdílové hráče, hlavně do ofenzivy. Snajpry, zabijáky, hráče, kteří umí snažení celého týmu přetavit v úspěch.

Český fotbal rozhodně není špatný, reprezentační, ale i ten klubový. Ale k tomu, aby rovnocenně soupeřil s těmi opravdu nejlepšími, mu chybí právě tato „maličkost“.