Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Vítězství nad Uničovem 3:0 dalo týmu naději na záchranu a Pospíchalovi naskočil premiérový zářez do statistik čistých kont. A jak se na závěr rozhovoru ukázalo, něco mu i podzimní loučení vzalo…

Pavle, máte první nulu v MSFL!

Super! Jsem rád, že se podařila.

Věřil jste v ní?

Není to o nule. Neřeším nulu, hlavně že se vyhrálo. Jestli to bylo 5:4 nebo 6:5, to je jedno. Minulý rok jsem měl dvanáct nul, člověk z toho pochopitelně má vnitřně dobrý pocit, ale jsou to jen statistiky.

Když jsme se spolu bavili před půl rokem, tak jste říkal, že ve třetí lize máte odchytané jen tři zápasy. Ani tenhle půlrok pro vás nebyl jednoduchý. Většinu podzimu jste promarodil, ale v posledních čtyřech zápasech jste se vrátil do brány a Žďár uhrál sedm bodů.

Máte pravdu, těch sedm bodů je dobrých. Jako mančaft jsme se dali trošku do kupy, i po zdravotní stránce se vrátili důležití hráči a třeba dnes bylo vidět, že chceme víc než ten Uničov.

Do utkání nezasáhl Bratršovský s Malínkem. Proč?

Bratršák je po operaci achilovky a Malínek měl od úterý těžký výron kotníku.

Za kluky ale zaskočili jiní. Hlouš s Maškem vám vystříleli vítězství. Zejména ten první gól vám asi hodně pomohl…

Určitě. První gól družstvo vždycky uklidní, pomůže. Bylo to tak i s Hulínem. Rychle jsme přidali druhý gól, ale že by Uničov něco měl, nějakou tutovku, to ne. Jen jednou mě trefili zblízka, jinak si už nic nevybavuji.

Defenzivu tedy můžete za dobře odvedenou práci pochválit.

Stoprocentně. Rozebereme to na závěrečné akci. (smích) Jak se vám bude přezimovat? Stále jste poslední, ale už to není tak beznadějné.

Záleží, kolik bude padat mančaftů. Je tam namočený Hulín, Rosice, Kroměříž. Kdybychom dneska nevyhráli, tak je problém, byl by tam už větší rozdíl, ale s tímhle ziskem to ještě řešitelné je. Uvidíme, co bude přes zimu.

Trenér se zmínil, že uvažujete o konci kariéry, ale že doufá, že si to rozmyslíte. Co je na tom pravdy?

Od kterého trenéra to máte? Já jsem se s nikým ještě nebavil. (smích) Řeknu to stejně jako minule. Teď jsem unavený, mám zranění, která jsem ještě nedoléčil, je mi 35 let a stále dojíždím z Jihlavy. Ale teď máme dvouměsíční přestávku, třeba si tělo odpočine a zase pojedu dál. Hlavně ať vydrží zdraví, to je u mě to nejdůležitější.

A tu nulu berete jak?

Ta nula je povzbuzení do další práce. (Do rozhovoru se vloží pokladník Jakub Šindelka)

Šindelka: A dvě stě do kasy. (suverénně)

Pospíchal: A dvě stě do kasy. (smutně přitakává)

Šindelka: A dvě stě za rozhovor. (vypálí bez mrknutí oka)

Pospíchal: A… (Podívá se na Šindelku a odmlčí se). Takže můžu jít domů, protože jsem bez peněz.

Šindelka: A já si to hned zapíšu, Pavlíku. (spokojeně chytne Pospíchala kolem ramen a rozesměje se od ucha k uchu)