„Radek Horák ho výborně kopl na hranici malého vápna, kam jsem z penalty sbíhal a hlavou jsem zakončil pod víko," vzpomínal na třetí minutu nastavení devatenáctiletý gólový premiant, který společně s týmem slavil jako by vyhrál Ligu mistrů. „Byl to můj první gól v kariéře. Odmala chytám, měl jsem obrovskou radost. Spoluhráči si pak ze mě dělali v šatně srandu, že to byla taková rána, že bych měl jít zašít síť," smál se Jan Mrňous.

Nic podobného se přitom nemuselo stát. Bystřice sice v první půli rychle prohrávala o dvě branky, ale šancí měla minimálně na vyrovnání. „Nedařilo se nám v koncovce. Několikrát jsme šli sami na brankáře, zápas jsme měli vyhrát, radost jsme ale nakonec měli, jako bychom zvítězili," bral hrdina utkání konečnou remízu 2:2.

Premiérový gól pochopitelně neušel přejícím kamarádům z kabiny. „Hned na místě mě to stálo litr rumu. Ten večer ještě padl, takže jsem ještě něco dokupoval na nedělní zápas s Telčí."

Nabízí se tedy otázka, zda devatenáctiletý mladík nedostane při útočných standardkách více příležitostí. „Jestli mě trenér zaúkoluje, tak klidně," popíchl Mrňous na dálku kouče Dejnožku. „Třeba penalt bych se nebál. Vždycky jsem říkal, že kdyby byla, tak že bych na ni šel, ale nějak jsem se k ní nedostal," upozornil Mrňous po vzoru gólmana Káji v podání Jakuba Koháka z kultovního seriálu Okresní přebor. „Moje místo je ale v bráně. Tuším, že dalšího gólu se jen tak nedočkám," měl jasno.

Rezerva Bystřice vstoupila do sezony v notně omlazené sestavě. Začátek I. B třídy se jí hrubě nevydařil, po třech utkáních měla na svém kontě 0 bodů při skóre 0:8. Od té doby už ale sbírá body pravidelně. „Pár z nás přešlo z dorostu. Sezonu jsem já osobně zahajoval po operaci lícní kosti, kterou mi kolenem zlomil spoluhráč. Tři zápasy mi trvalo, než jsem se do toho dostal. Teď už jsem se trochu rozchytal, i tým se zajel, celkově se to prostě lepší," těšilo loňského vítěze krajského přeboru dorostu, jenž po letech zacelil gólmanskou mezeru v bystřické brance.

Hráči z pole si tak už sirky před jejími zápasy o rukavice tahat nemusí, a když bude nejhůře, mohou Jana Mrňouse s klidem vyslat i na hrot.