37. ročník Memoriálu E. Vambery totiž navštívila nejlepší basketbalistka Evropy z loňského roku Hana Horáková. Ta se samozřejmě stala na turnaji středem pozornosti a rozdávala autogramy jak na běžícím páse. „I když jsem rozdala tolik podpisů, ruka mě vůbec nebolí. Vždyť je to strašně milé,“ usmívala se kapitánka české reprezentace, se kterou na mistrovství světa, jež se v minulém roce konalo v Česku, získala stříbrnou medaili.

Horáková má ke Svratce relativně blízký vztah. „Ve Svratce žije rodina mého manžela, jeho maminka i tatínek odtud pocházejí, proto sem jezdíme na návštěvy,“ vysvětluje sympatická basketbalistka. A od toho už bylo blízko k tomu, aby ji organizátoři „přemluvili“ k autogramiádě. „Neměla jsem s tím problém. Jsem strašně ráda a přijde mi to milé. Je úžasné sledovat, že dětičky mají zájem o sport,“ tvrdí nejužitečnější hráčka loňského mistrovství světa.
Kapitánka vicemistryň světa jedním okem při podpisování sledovala, jak si mladí fotbalisté vedou. „Chviličku jsem se dívala. Jak jsem už říkala, jsem ráda, když je vidět, že děti něco dělají a jsou nadšené ze sportu,“ tvrdí Horáková.

Ta nebyla jediná, kdo byl během autogramiády v zápřahu. „Fotbalisté měli také pěkně napilno, protože za mnou chodili před zápasy, mezi zápasy i po zápasech. Měli pěknej fofr, aby všechno stihli,“ prozradila.

Rodačka z Bruntálu si užívá chvíle volna mezi sezonami, proto si najde čas i na podobné akce. V minulém týdnu si dokonce vyzkoušela komentování basketbalových zápasů v televizi při mistrovství Evropy žen, na které české basketbalistky obsadily čtvrté místo. „Bylo to zvláštní, protože hlavní komentátor byl v dějišti šampionátu, a já jsem to komentovala z Prahy. Nebylo to ideální, ale byla to zajímavá zkušenost,“ říká Horáková.

Ta se od nadcházející sezony stěhuje ze slunného jihu až na Ural. Nejlepší česká basketbalistka současnosti totiž po roční anabázi ve Fenerbahce Istanbul míří do ruského Jekatěrinburgu. „Na tomto angažmá mě trochu děsí zima,“ směje se Horáková a dodává: „Na novou sezonu se těším. Vždycky si ráda tři čtyři měsíce odpočinu a pokaždé se potom těším, až si zase zahraju.“