Patří mezi největší české fotbalové talenty a mohl by jít ve šlépějích reprezentantů Pavla Nedvěda či Patrika Schicka. Usměvavý blonďatý útočník Martin Graiciar z Karlových Varů prožívá premiérové zahraniční angažmá ve slunné italské Florencii v tamním klubu AC Fiorentina.

V devatenácti letech se bývalý fotbalista Plzně, Sparty a Liberce pere se dvěma soupeři naráz: se svalovým zraněním, které ho brzdí v premiéře v nejvyšší italské lize, a pak také se samotou. Do Itálie šel mládežnický reprezentant bez rodičů.

„Když přijdete v jednu odpoledne po tréninku domů a nemáte si s nikým co říct, je to trochu frustrující,“ přiznává Graiciar, kterého život brzy naučil péči o domácnost. „Vytřu, vyperu, vyžehlím. Baví mě vaření,“ vypočítává.

Ne vždy má ale chuť vygruntovat. „Občas pozvu uklízečku,“ culí se.

Odloučení od rodiny není pro Graiciara novinka. Z domova odešel ve třinácti, kdy si ho u karlovarských Buldoků vyhlédla Plzeň. „Bydlel jsem u paní doktorky Beranové. Moc jí děkuju,“ vzkazuje přes Deník.

Na zlomový moment Martinovy kariéry vzpomíná i jeho maminka Petra. „Byl dítě, když šel do Plzně. Do té doby jsem měla vše pod kontrolou. Školu, fotbal. Věděla jsem, kde a s kým je. Najednou bylo vše jinak. Stýskalo se mi, měla jsem o něj strach,“ vypráví.

 Se synem si telefonovala, do Plzně to navíc nebylo daleko. V sedmnácti letech však šel Martin mnohem dál, do prvoligového Liberce. A začal žít úplně sám. „Cítíte se silný, jenže stejně bojujete s odloučením. Rodiče mě ale podpořili, takže jsem vše ustál,“ svěřuje se.

Úkoly až ráno

Podpora rodiny je důležitá. „Pokud dítě sportuje na vrcholové úrovni, musí se všichni přizpůsobit,“ říká Petra Graiciarová, která pracuje v obchodním oddělení hotelu. Martinův otec Vladimír je fotbalovým skautem. „Nezapomenu na tréninky na Spartě. Domů jsme se vraceli pozdě večer a úkoly do školy dělali ráno v půl sedmé. Ale vyplatilo se a jeho sen žijeme s ním,“ dodává.

Připouští přitom, že přemýšlela o Martinově kariéře i skepticky. To když syna trápily horší známky ve škole. „Několikrát jsem chtěla říct dost. Zvlášť když byl v Plzni na gymnáziu a já na třídní schůzce řešila prospěch. Chtěla jsem dokonale skloubit školu a fotbal. Ale je to těžké. Zvolil si fotbal a já to beru. Jsem jeho největší fanynka,“ říká.

Martin ve Fiorentině podepsal smlouvu do roku 2022. Zatím si zahrál pouze v přípravě a na velkou premiéru v Serii A čeká. „Vrací se mi problém se svalem, zatím netrénuji. Jen terapie a cvičení. Snad se vše zlomí,“ doufá a piluje italštinu. „Je lehká. Už se celkem domluvím.“