Právě jemu bude u české fotbalové reprezentace dělat společně s Tomášem Galáskem asistenta. Známý odborník a progresivní kouč má před sezonou životní angažmá. O národním týmu přitom na začátku kariéry ani nesnil.

„Moje hlavní motivace byla dělat fotbal, který byl pro mě v životě důležitý. Přehnané ambice jsem nikdy neměl. Postupnými krůčky jsem však stoupal nahoru,“ říká v rozhovoru pro Deník Jiří Chytrý.

Je to pro vás splněný sen, velká pocta?

Určitě ano. Mluvil o tom už trenér Šilhavý, že je to pro něj velká čest. Já to mám stejně. Je to nejvíc, čeho může člověk v profesionálním sportu dosáhnout.

Tomáš Poznar
Poznar se těší na drsné souboje. Zápas bude mít správné parametry, věří

Jaké byly reakce okolí? Gratulovali vám kamarádi, nebo vás spíš od národního týmu odrazovali?

Oboje. Vesměs mi všichni gratulovali, někteří mi ale připomínali těžkou situaci. Vím, že to bude asi šichta. Na druhé straně věříme, že poslední dva zápasy nejsou reálným obrazem současného stavu českého fotbalu. Vnímáme, že generaci silných hráčů, jako byl Čech, Rosický a další, nemáme. Že kluci nehrají v takových klubech a nemají takové pozice jako jejich předchůdci. Určitě si ale myslíme, že není tak zle, jak to mohlo po posledních zápasech s Ukrajinou a v Rusku vyznít. Hráči rozhodně mají svoji kvalitu. Když se nám podaří mužstvo nastavit pozitivně, vrátit ho na reálnou vlnu, může to být dobré.

Rozmýšlel jste se nad nabídkou pana Šilhavého dlouho?

To ne. Fungujeme spolu už dlouho. I nyní jsme společně čekali na angažmá. Mohl jsem trénovat sám, měl jsem dokonce nabídku z první ligy, ale odmítl jsem ji.

Konzultoval jste to se spoustou lidí? Třeba trenér Šilhavý se radil s Karlem Brücknerem?

To asi ne. Jarda se mohl obrátit na pana Brücknera, protože s ním působil u národního týmu. Já jsem nikoho takového neměl. Konzultoval jsem to přímo s Jardou. U reprezentace dříve působil, má zkušenosti. Věděl, co nás čeká.

Fanoušci Zlína
Duel Zlína s Baníkem je téměř vyprodaný. Zbývají poslední lístky

Jaký je to vlastně trenér?

O fotbale má jasnou představu. Ví, jak a co chce hrát. Jeho velkou předností je, že vychází z hráčů, které má k dispozici. Nemá jeden styl, který by chtěl našroubovat na každý tým, jenž vede. Umí zareagovat podle materiálu, který má k dispozici, a zvolit správný styl a organizaci hry.

Dříve jste společně působili v Liberci, Jablonci, Slavii a Dukle. V čem bude angažmá u národního týmu jiné?

Odlišné je to hlavně v tom, že v klubu je mnohem víc tréninků. Je to každodenní práce. Trenér kluky pořád vidí, má na ně větší vliv. To platí i pro týmový výkon. Reprezentace se schází jednou za měsíc. Sraz je týden, pak následuje dvou a někdy i tříměsíční pauza. Proto reprezentační trenéři musí víc vnímat, v jakých klubech fotbalisté hrají, na jakých postech nastupují a podle toho zvolit styl i organizaci hry. Zápasů v reprezentaci je méně, je potřeba vycházet hodně z typologie, sladit to tak, aby všechno fungovalo.

S trenérem Šilhavým i koučem gólmanů Veselým spolupracujete dlouhodobě. Už víte, co všechno budete mít na starosti?

Bude to podobné jako v klubu. Akorát mě čeká více cestování a pozorování. Teď jsme byli v Německu, nyní poletím do Turecka. Při tréninkovém procesu se ale nic nemění. Budu dělat servis hlavnímu trenérovi, abych jeho myšlenky přenesl klukům na hřiště.

Cítíte větší tlak, zodpovědnost za výsledky?

Ve fotbale nejsem nováčkem. Trénuji dvacet let, nějaké zkušenosti mám. Tlak mě provází celou mojí kariérou. Postupně jsem se s ním nějak vypořádal. Třeba před pěti deseti lety bych to vnímal asi jinak. Tlak by byl asi hodně velký. Tím, že jsme prošli kluby, jako jsou Liberec, Jablonec nebo Slavia, dostali se do Evropské ligy, není to tak hrozné. I když samozřejmě vnímám a cítím, že o národní mužstvo se zajímá celá republika, o daný klub pouze jeho fanoušci. Národní tým sledují všichni.

Co vůbec říkáte na současný stav české reprezentace?

Poslední zápasy opravdu vyzněly hodně špatně. Bylo to ale dáno souhrou spousty okolností. Musíme se prostě smířit s tím, že silná generace je pryč a že sestava je nyní jiná. Podle mě se tady za nějakou dobu může vytvořit dobrý tým. Základním předpokladem ale je, aby kluci v zahraničí hráli pravidelně. Ve svých týmech byli vůdčími postavami a nastupovali v těžkých zápasech. Protože co si do reprezentace nepřenesou z klubu, na srazu nároďáku už nenatrénujeme. Myslím si, že pořád máme hráče v dobrých týmech. Někteří hrají italskou, německou nebo francouzskou ligu. Mají dostatečnou kvalitu na to, aby poskládali silný tým.

Kdy začnete pracovat?

Už pracujeme (úsměv). Minulý víkend jsme byli v Německu, kde jsme mluvili s Pavlenkou, Gebre Selassiem, Petrákem. Přímo na stadionu jsme viděli hrát Kadeřábka, telefonicky jsme mluvili s Daridou. Nyní trenér Šilhavý letído Londýna, mě zase čeká cesta do Turecka. Další hráče bude sledovat Tomáš Galásek. Chceme všechny kluky postupně objet. Samozřejmě nemusím připomínat českou ligu a evropské poháry, které sledujeme dlouhodobě a pravidelně.

V lize se nyní daří Zlínu. Je šance, že by se do národního týmu dostal třeba nějaký hráč Fastavu?

Je pravda, že Zlín vstoupil do sezony výborně a nyní hraje velmi dobře. Někteří kluci si o šanci říkají. Uvidíme, jak se jim bude dařit dál. Zlín ale budeme taky sledovat.

Ve Zlíně i v sousedním Slovácku jste dříve působil. Co říkáte na současnou situaci v regionálních klubech?

Ve Zlíně jsem začínal. Byl jsem tam u mládeže, pak i u dospělých. Oba kluby samozřejmě sleduji, pořád k nim mám vztah. Každý z nich se ale vydal jinou cestou. Zlín má silný tým, kvalitní kádr. V minulé sezoně hrál Evropskou ligu, přivedl dobré fotbalisty, nabral cenné zkušenosti, což je nyní vidět. Po návratu do ligy měl vždycky dobrou půlsezonu, na jaře se mu ale nikdy moc nedařilo. Nyní by to mohlo být jiné. Má vyrovnaný, stabilizovaný kádr. Celý klub se nastartoval. Slovácko jde jinou cestou. Sází na vlastní hráče, odchovance. V rámci svých možností odvádí skvělou práci. Pravidelně hraje ligu, talentované kluky prodává do zahraničí i lepších českých týmů.

Jak často se dostanete domů do Kroměříže?

Poslední dva roky bydlím v Praze. Moji i ženy rodiče ale žijí ve Zborovicích, kam pravidelně jezdíme. Sice to není tak často, jak bychom chtěli, ale tak jednou za půl roku nám to vyjde. Vždycky záleží na fotbale, jak mi to pracovní povinnosti dovolí.

Jak vzpomínáte na Kroměříž, kde jste trenérskou kariérou začínal?

Na Kroměříž moc rád vzpomínám. Bohužel na setkání s bývalými kolegy a spoluhráči moc čas nemám. V kontaktu jsem s některými kluky, se kterými si napíšu přes různé aplikace. Hanáckou Slavii ale sleduji. Vnímám, co se tam děje. Přece jenom je to klub, kde jsem začínal jako trenér a kde jsem strávil celou hráčskou kariéru.