Kliknutím zvětšíte
„Byl to pohodlný přesun. Většinu hráčů i realizační tým znám, těšil jsem se. Vlastně jsem najel do starých kolejí,“ říká nyní už klokan Jakub Podaný.
POŘÁD JE CO ZLEPŠOVAT
Bohemka vstoupila do sezony prohrou v Jablonci. Jak jste se cítil při premiéře v jejím dresu?
Pro mě šlo o nejjednodušší přechod do jiného týmu. V klubu je totiž spousta dobrých kamarádů, se kterými se vídám spoustu let, většinu hráčů znám samozřejmě také jako protihráč ze hřiště. Realizační tým jsem také poznal v dřívějších působení, takže mám ke všem vztah a bylo to pro mě hodně jednoduché. Trenér Martin Hašek mě dříve vedl v áčku i béčku Sparty, takže jsem věděl, co od něho čekat. Když to tak řeknu, tak jsem se vlastně vrátil do starých kolejí, co po mně chtěl dřív.
Že spojení Jakub Podaný - Bohemians funguje, ukázal hned následující domácí zápas proti Boleslavi. Na výhře 3:0 jste se podílel gólem a přihrávkou…
Bylo fajn, že jsme to zvládli. Boleslav v podstatě nevystřelila na bránu, ale třeba u mě konkrétně vím, že tam byla spousta věcí, které ještě mohu zlepšit. I my celkově jako tým. Toho jsme si vědomi a nepropadáme euforii, že všechno bylo skvělé a nemáme se kam posouvat. První zápas se nám výsledkově nepovedl, proto bylo důležité bodovat v tom druhém.
Dal si klub nějaké konkrétní cíle pro tuto sezonu? V té minulé se zachránil v samotném závěru.
Cílem je prostřední skupina o Evropu. Cokoliv navíc by bylo skvělé, ale to už je vize do budoucna. Uvidíme, jak se bude sezona vyvíjet, ale skupina o záchranu by byla rozhodně zklamáním.
PREMIÉROVÝ SESTUP V KARIÉŘE
Vraťme se na skok do Dukly a na konec minulé sezony. Vy jste zažil sestup poprvé v kariéře?
Ano.
Říká se, že hrát o titul nebo o záchranu je psychicky podobně náročné. Je to tak?
Já hrál v podstatě celou kariéru nahoře, nebo dole. Ve Spartě se tehdy nic jiného než titul nebralo a každý zápas se musel vyhrát. A když jsem chodil ze Sparty na hostování, tak jsem takřka pokaždé chodil někam pomáhat se záchranou. Byl jsem na tlak připravený, ale tentokrát jsme záchranu bohužel nezvládli. Beru to jako veliký neúspěch mé kariéry. Ale nebyla to náhoda, spadli jsme zaslouženě.
Jak to vypadá v kabině bezprostředně po zápase, který vás definitivně pošle o soutěž níž?
Na Dukle to bylo rozmělněné do víc zápasů. Nešlo o takový ten jeden šok, ale trvalo vše delší dobu, jak jsme byli pod dekou.
Dukla dostala šanci v nadstavbě. Berete tuhle změnu v herním systému za přínosnou, když jste si zažil na vlastní kůži, že poslední tým po 30. kole ještě může zabojovat?
Každá taková změna potřebuje na hodnocení čas, hodnotit to po jedné sezoně není úplně vhodné. Dříve se říkalo, že na konci nebylo o co hrát a na základě toho se nadstavba udělala. Poslední sezona bez nadstavby ale byla napínavá až do samého konce. Bude potřeba větší vzorek soutěží než dělat závěry po jedné sezoně.
Když sezona skončila, měl jste v hlavě, že byste chtěl ještě ligu hrát?
Měl jsem na Dukle pořád smlouvu a byl rozhodnutý, že pomůžu vykopat nejvyšší soutěž zpátky. Nastoupil jsem do přípravy. Sportovně mě to pořád táhlo do ligy. Lhal bych, kdybych říkal opak. V průběhu přípravy jsme si sedli s vedením a řekli si, že by bylo fajn, kdybych šel na rok na hostování. A tenhle přestup mi přišel jako takový pohodlný, šlo o kolektivní domluvu.
Asi jste byl rozpolcený, že?
Deset dnů jsem se s tím vnitřně pral. Ale… Málokdo po sestupu ví, jestli se hned první sezonu povede vrátit. Mohl bych zůstat v nižší soutěži další dva tři roky a končit jako neligový hráč.
Bohemka vás asi nemusela dlouho přemlouvat, zůstanete v Praze…
Měl jsem i nějaké nabídky ze zahraničí, ale když se objevilo, že mohu jít na rok na hostování, tak jsem byl rád, že jsme se domluvili s Bohemkou. Jde o nejlehčí přesun, mám děti, takže jsem rád, že jsem tady.
Zmínil jste zahraničí. Když odečtu Slovensko, tak za sebou máte třeba Řecko a Indii. Jak vzpomínáte na tehdejší úspěšné vystoupení v indické Kalkatě, s níž jste vyhrál Superligu?
Indie byla skvělá, pro mě šlo o nejlepší angažmá, které jsem v životě měl, co se týče servisu a komfortu hráčů. I fanouškovské podpory, na zápasy nám chodilo v průměru 55 tisíc diváků, což je hukot. Zájem médií a prezentace klubu i hráčů, všechno bylo neskutečné. Vyhráli jsme, takže tím jsou emoce o to větší, když jsem zažil tu extrémní radost z úspěchu.
PŘESTUP PLNÝ POZITIV
Zpátky do Čech. Dá se třeba nějak porovnat Dukla s Bohemkou? Kromě toho, že jde o pražské kluby ve stínů slavnějších "S"?
Když odečteme nejužší špičku o čtyřech pěti týmech, kluby jsou na podobné úrovni.
Klokany vede Martin Hašek. Hrálo i to ve vašem rozhodování svou roli?
Bylo to plus. Koukal jsem na přestup do Bohemky celkově a našel hodně pozitivních věcí. Nemusel jsem si dělat tabulky a do nich psát plusy a mínusy. Vítězila u mě ve všech směrech a Martin byl důležitý aspekt. Je fajn, když trenéra znáte, víte, co od vás čeká. Chce hrát účelný fotbal a věděl jsem, co očekávat. Což je vždy lepší.
Od té doby, co jste ho poprvé zažil v béčku Sparty, uplynulo už více než 10 let. V čem se změnil?
Potkávali jsme se i mimo fotbal, takže jsem ho poznal i z jiné stránky. Na Spartě byl na začátku své trenérské kariéry. Každý časem získá zkušenosti a vidím, kam se posunul. Vyhovuje mi, že chce hrát účelný fotbal a dokáže specifikovat, co po hráčích chce. To mi vyhovuje.
RESPEKT VŠEM FANOUŠKŮM DUKLY
Dukla byla nechvalně známá malým počtem fanouškům při zápasech. Jak jste to jako hráči vnímali?
Víte, je mnohem těžší fandit v menší skupince, jaká chodila na Duklu. Pořád jste terčem posměchu, týmu se nedaří… Chápu, že to někdy bylo přemáhání. Děkuji jim, že si našli svůj smysl zábavy a chodili nám na Julisku fandit. Zaslouží si respekt. A vnímala to takto většina hráčů, což je správně.
Scházeli jste se?
Ano. Byl jsem s nimi v kontaktu, a když jsme měli osobní setkání, byl jsem za ně hodně rád. Vím, že to také neměli lehké, podporovat nás v naší situaci. Bylo fajn si s nimi popovídat. Na spoustu věcí pak třeba změnili názor, něco třeba pochopili, něco ne, protože některé věci třeba ani pochopit nešly…
Na Bohemce vás přivítalo bouřlivější prostředí…
Fanoušci Bohemians jsou tím známí. Když jsem do Ďolíčku přijel jako hráč soupeře, tak se mi vždy hrálo dobře. Baví mě ta fotbalová atmosféra. Vidím emoce, i když od nich občas dostanete naloženo, tak je to pořád zpestření toho fotbalu.
Od letošní sezony je možné prodávat vstupenky na tribuny na stání, což dříve bylo zakázáno. Vnímáte to jako posun ke zlepšení atmosféry?
V Ďolíčku je fajn, že se díky tomu zvětšila kapacita. Proč nedělat něco pro to, aby chodilo více lidí? S tím se pojí i více peněz ze vstupného. V Ďolíčku ale lidi za brankou stejně stáli. Je to určitě krok dopředu.
32
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
