Kliknutím zvětšíte
Devět jmen čítá seznam českých fotbalistů, kteří působili ve španělské lize. Od tohoto léta ho doplní jubilejní desáté. Tomáš Vaclík. Reprezentační brankář a vítkovický odchovanec před dvěma týdny dal vale švýcarské Basileji a podepsal ve slavné Seville tříletý kontrakt. Stal se tak po Petru Koubovi druhým gólmanem v Primera Divisón.
Na nové prostředí si zatím zvyká. „Každý den dělám maximum pro zlepšení, snažím se zachytit co nejvíce věcí, v co nejkratší době, abych se do toho rychle dostal,“ řekl Deníku Vaclík.
Z vašich blogů na facebooku lze vyčíst, že jste z přestupu nadšený…
Jsem moc rád, že to dopadlo, protože jsem o přestup hodně stál, takže jsem spokojený, že se kluby domluvily a já se mohl brzy připojit k týmu, který mezitím začal přípravu. Alespoň mi toho moc neuteklo.
Neměl jste obavy, aby přestup nezkrachoval podobně jako loni do Benfiky Lisabon?
Musím říct, že jsem se k tomu stavěl trochu jinak než v případě Benfiky. Tehdy se to táhlo strašně dlouho a moje výkony pak v začátku sezony nebyly takové, jaké bych já nebo okolí očekávalo. Tentokrát jsem to bral možná s větším odstupem a určitě tomu pomohl fakt, že se vše vyřešilo relativně rychle. V podstatě během týdne, kdy jsem trénoval s Basilejí. Říkal jsem si, že jestli to má vyjít, tak to vyjde, a když ne, tak budu pokračovat ve Švýcarsku.
Už jste se sžil s novým týmem a prostředím?
Ještě úplně ne, protože mám okolo sebe nějakých čtyřicet nebo pětačtyřicet nových lidí, ať už spoluhráčů nebo v realizačním týmu. Do toho nový jazyk i tréninkové metody, které chce po mě kouč gólmanů. A počasí je také pro mě skok, byť jsem si myslel, že nebude. Tělo si na to ještě zvyká, navíc v kombinaci se zátěží, která je jiná než v Česku nebo ve Švýcarsku. Myslím si ale, že to den ode dne bude lepší a lepší.
Před třemi lety jste s Basilejí hrál v Seville osmifinále Evropské ligy. Vzpomněl jste si na to při příchodu na Estadio Ramón Sánchez Pizjuán?
Vzpomínky se mi vybavily v podstatě hned, co jsem se o zájmu Sevilly dozvěděl. Doma to byl ještě vyrovnaný zápas, ale tady už to byl strašný kolotoč. (zasměje se) Samozřejmě vím, co Sevilla v evropském nebo španělském fotbale znamená.
V klubu zatím zůstávají brankáři Sergio Rico a David Soria, byť se mluví o jejich odchodu. Jaká by měla být vaše pozice?
To v této chvíli opravdu nevím. Budu ale dělat vše pro to, abych přesvědčil, že mám na to tady chytat. Vím, že mi nikdo zadarmo nic nedá a musím o místo zabojovat. Moc času však není, protože první zápas kvalifikace (Evropské ligy) hrajeme už příští týden.
Očekáváte, že budete muset změnit svůj styl chytání? Zejména asi více a lépe pracovat ve hře nohou…
Asi to tak bude. I trenér gólmanů po mě chce jiné věci, jiné postavení než v Basileji. Španělský styl je odlišný proti v uvozovkách německo-švýcarskému, který jsem se učil v posledních čtyřech letech.
Nedávno opustil Real Madrid hvězdný Cristiano Ronaldo, který odešel do Juventusu Turín. Nemrzí vás to?
(pousměje se) Asi jo. Už dvakrát jsem si proti němu v Lize mistrů zahrál a určitě bych si to rád zopakoval, ale je škoda, že to tak vyšlo. Já přišel, on odchází, takže jsme se minuli. Přece jen je to jeden ze dvou nejlepších hráčů na světě. Na druhé straně La Liga má tolik zvučných jmen, že si myslím, že soutěž tím zas tak moc neutrpí.
Věříte, že vám přestup do takto věhlasného klubu pomůže i v souboji o post reprezentační jedničky?
Záleží na tom, jestli budu chytat. (úsměv) Pokud nebudu, tak mi to moc nepomůže. To je jasné. V tuto chvíli se mi to těžko hodnotí, navíc se uvidí, jaké plány bude mít kouč nároďáku.
Zmínil jste jazyk. Je poměrně známo, že anglicky nebo německy se na jihu Evropy člověk příliš nedomluví. Jak vám jde učení španělštiny?
No, snažím se. (úsměv) Dosud jsem ze španělštiny věděl jen pokyny k obráncům, protože jsme v Basileji měli Španěly. Jinak jsem ale nemluvil. Teď se učím, teprve se do toho dostávám, protože máte pravdu v tom, že tady je problém se jiným jazykem domluvit. Ale musím říct, že kluci z týmu mi vychází vstříc, a když vidí, že nerozumím, tak se na mě snaží mluvit anglicky. Za tuhle jejich otevřenost jsem rád. Každopádně je jasné, že se to chci naučit co nejrychleji, abych mohl komunikovat ve španělštině.
Už jste stačil poznat i mimofotbalový život v Seville?
Ještě ne, protože v Seville jsem byl jen v hotelu, měl jsem hned trénink a potom jsem se byl podívat po nějakém bydlení. I když jsem pak měl třeba den volna, tak bych poprvé do města chtěl jít až společně s manželkou a dcerou. Na ně si počkám. Teď je pro mě prioritou najít a zařídit bydlení, aby sem holky mohly co nejdříve přijet. Jinak informací o Seville mám hodně, protože spousta lidí a kamarádů mi psalo, že je to nádherné město, kde se nám bude líbit. Je tu celý rok teplo, takže se těším, až si ho pořádně projdeme.
Kteří Češi si zahráli španělskou ligu?
Jiří Hanke (útočník, 1956 až 1958): někdejší útočník působil ve slavném klubu FC Barcelona, kde v 57 zápasech nastřílel pět branek a získal ligový titul. Po dvou letech odešel do sousedního CD Condal.
Janko Daučík (útočník, 1959 až 1967, 1968 až 1972): stal se prvním Čechoslovákem, který hrál za Real Madrid. Působil také v jiných klubech jako Real Betis, Atlético Madrid, Salamanca, Mallorca, Espanyol nebo Xerez. Hrál i v Kanadě nebo Chile. Zemřel loni v květnu.
Michal Bílek (záložník, 1990 až 1992): v Betisu Sevilla, které bylo jeho jediným zahraničním angažmá, odehrál 59 zápasů a v nich vstřelil jedenáct branek.
Pavel Hapal (záložník, 1995 až 1998, 1999): v roce 1995 zamířil z Leverkusenu do Tenerife, kde za tři roky odehrál 32 utkání. Po krátké pauze v Olomouci se do klubu vrátil, ale stihl už jen jediný zápas.
Petr Kouba (brankář, 1996 až 1997 a 1999 až 2001): možná jeho životní omyl. Dosud jediný gólman ve Španělsku odešel po úspěšném ME 1996 v Anglii do La Coruni, kde ale plnil roli dvojky. Odskočil si sice na hostování na Žižkov, ale po půl roce se musel vrátit.
Radek Bejbl (obránce, 1996 až 2000): podobně jako Kouba odešel po EURO v Anglii, ale prožil výrazně vydařenější angažmá. Dodnes na něj vzpomíná rád. Vyhrál dvakrát španělský pohár, ale loučil se sestupem.
Jaroslav Plašil (záložník 2007 až 2009): před svým životním přestupem do Bordeaux působil v Osasuně Pamplona, kde po počátečních potížích vypracoval v jednu z opor a pomohl k záchraně.
Jiří Jarošík (záložník, 2010 až 2011 a 2013 až 2015): fotbalový světoběžník si vyzkoušel angažmá v Zaragoze a posléze i druhou ligu za Deportivo Alavés. V obou patřil mezi důležité hráče.
Tomáš Ujfaluši (obránce, 2008 až 2011): asi nejúspěšnější Čech ve Španělsku. Během štace v Atlétiku Madrid vyhrál Evropskou ligu a také evropský Superpohár.
První zápas? Poločas a jeden gólNejen čtrnáct dní přípravy, ale i první zápas má za sebou v novém dresu Tomáš Vaclík. Proti anglickému Bournemouthu šel do branky ve druhém poločase za stavu 0:0, když nahradil dosavadní jedničku Sergia Rica, a jistým výkonem přispěl ke konečné remíze 1:1. Jediným, kdo z kádru dvanáctého celku upylnulého ročníku Premier League ostravského rodáka překonal, byl dvacet minut před koncem Jordan Ibe. „Škoda toho gólu, ale cítil jsem se dobře, moc jsem na ten zápas těšil a jsem hlavně rád, že už jsem mohl nastoupit. Poslední zápas jsem hrál za reprezentaci proti Nigérii, a to už je celkem dlouho,“ napsal Vaclík na facebook.
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
