Nedělní vyhrocené derby mezi fotbalisty slavných pražských S prý bylo ostudou. Sypalo se to na mě v neděli večer a pondělí ráno ze všech stran. No, nevím. Celý zápas jsem viděl, fotbal se mi moc nelíbil, ale jinak vše zapadalo do rámce, jaký zápasy podobného významu prostě mívají.
Ne pokaždé je z toho strhující podívaná, na kterou se po letech vzpomíná. I když si myslím, že i na nedělní duel se bude vzpomínat, akorát z trošku jiného důvodu, než by mohlo tisíce fanoušků více těšit. To je fotbal, v něm se nedá nic naplánovat.

Za ostudu bych ale považoval, kdyby se třeba zápas nedohrál. Což se stalo třeba nedělnímu šlágru Ajax – Feyenoord v nizozemské lize. Bavíme se tu o Nizozemsku!
Přijde mi, že v Česku pořád něco hledáme a stále vlastně nikdy nejsme spokojení. Není to tak dlouho, co na souboje Slavie se Spartou chodilo trapných osm či devět tisícovek diváků a člověk musel závidět Řekům vyhrocené šlágry aténských klubů či Srbům duel Crvena Zvezda – Partizan. A to tam pravidelně tekla krev.
Přečetl jsem už coby žák základní školy kroniky z historie obou pražských S, takže mám dobrý přehled o tom, jak vzájemná zápolení nejslavnějších českých klubů vypadala v průběhu těch 130 let, co oba kluby existují. A nikdy to nebývala žádná selanka.

Třeba období První republiky všichni vnímají jako dobu galantnosti, šarmu a, řečeno modernější terminologií, fair play. Tehdejší realita derby? Nedohrané zápasy, ostré zákroky, které v některých případech ukončily kariéru, ale také žaloby až u soudu.
Emoce přece ke sportu patří a pokud se to s nimi někdy přežene, není to nic, co by mělo tenhle výjimečný produkt snižovat. To podle mého spíše dělají názory, které takový zápas zkratkovitě označí za ostudu. Já osobně se už teď na další derby pražských S po neděli docela těším, nic lepšího se v této zemi v klubovém fotbalu nenajde.