Zdeněk Svoboda je sparťan tělem i duší. S tradičním českým klubem získal osm mistrovských titulů.
Fotbalista, který pochází ze šesti dětí, se ale také hrdě hlásí k Brnu. „Začínal jsem v Soběšicích u Brna,“ vzpomíná na první fotbalové krůčky. Původně samostatná obec byla k Brnu připojena v roce 1971, od 24. listopadu 1990 je součástí samosprávné městské části Brno-sever. Žije zde přibližně 2300 obyvatel.
play_fill
Svoboda se tu rozhlížel v dětství po světě a našel tu lásku k fotbalu. Brno opouštěl, když mu bylo osmnáct let.
„Zbrojovce a Kometě fandím stále,“ usmívá se sympatický velmi úspěšný fotbalista, který první titul vybojoval dokonce ještě ve federální lize. „Ten titul byl pro mě hodně vzácný,“ přikyvoval při natáčení pořadu Deníku.
„Posunul mě do velkého fotbalu. Jsem rád, že jsem ho stihl ještě ve federální době, byli jsme skvělá parta,“ připomněl velmi silný tým Sparty devadesátých let. Parta v rudých dresech tehdy soupeře válcovala.
Kopal o zeď Jana Wericha
Svoboda si zahrál po boku s Pavlem Nedvědem. „Ze spoluhráčů pak udělal největší kariéru.“
Jednapadesátiletý někdejší záložník však během svého života potkal i jiné legendy. V pořadu Hvězdy v prachu prozradil, že si jako malý kopal o zeď Jana Wericha. K Hradu doprovázel Josefa Kemra, obdivně si prohlížel Františka Filipovského. „Viděl jsem ho natáčet Hříšné lidi města pražského. Pro mě to byla pohádka,“ popsal.
Zpět k fotbalu a vzpomínkám na devadesátá léta. V reprezentaci nastoupil třeba proti Brazílii pod Dušanem Uhrinem starším.
Jedním z nejslavnějších okamžiků Svobodovy kariéry je gól, který vstřelil slavné Barceloně. „Jsem rád, že jsem byl na hřišti, že jsem ten gól dal. Mrzí, mě, že nebyl postupový.“
Úspěšný fotbalista se po skončení kariéry věnuje především mládeži. Na videu posílá vzkaz nastupující generaci. Prošel si ale také rolí asistenta - sekundoval Vítězslavu Lavičkovi ve Spartě či Pavlu Vrbovi u národního týmu.
