„Zápas to byl pro nás těžký. Rozhodně jsme tady totiž nejeli s tím, že bychom měli nějakou výhodu. Spíš naopak. Bojovali jsme ale, vyšlo nám pár klíčových přihrávek a to rozhodlo. Ke konci prvního a celý druhý poločas nás pak domácí tlačili, ale náš gólman Vinklárek nás neskutečně podržel a my to zvládli," zhodnotil uplynulých 90 minut nový hornonětčický hrdina.
Ten opustil své, pro něj obvyklé, místo v brankovišti a vydal se pro nedostatek hráčů svého celku do útoku, kde doslova a do písmene rozhodl o konečném výsledku. Po brankách ve 12., 42. a 70. minutě totiž dosáhl hattricku a zároveň dal i všechny branky hostů v tomto utkání. Za Potštát dokázal reagovat už jen v 84. minutě Dalibor Nezval.
„Mám radost. Už dva týdny nazpět se mi ale podařilo něco podobného, když jsem šel proti Brodku také do pole a dal jsem dva góly ze čtyř. A dneska můžu říct, že čeho jsem se dotknul, to tam padlo. Je to neskutečné. O to víc, že hattrick jsem dal naposledy někdy v mladších žácích," říkal.
Celý zápas však mohl mít klidně i jiný obraz. Domácí Potštát měl totiž po většinu času značnou herní převahu a jeho hráči hned čtyřikrát rozezvučeli břevno za zády Ondřeje Vinklárka. „Tady jsme měli opravdu štěstí. Co si totiž budem, i Potštát má velice dobré střelce. Ale nenapadalo jim to tam a to se počítá. Každý den prostě není posvícení, a to ani v Potštátě," zasmál se.
play_fill
A jak už je v Potštátě zvykem, celému zápasu vytvářel, na svou úroveň, nadstandardní kulisu početný a hlavně neúnavný domácí kotel. Pokřiky a chorály se střídaly téměř hned za sebou a nechyběly také vlajky a šály nad hlavou. „Ti fanoušci jsou neskuteční a myslím si, že každý manšaft v okresním přeboru jim je může závidět. Tohle se opravdu cení. I nám se v té atmosféře hrálo lépe," chválil.
Jeho celek nasbíral z celkového počtu 26 zápasů celkových 43 bodů a obsadil konečné šesté místo, čímž si oproti loňské sezoně pohoršil o šestnáct bodů a čtyři příčky. „Podzim se nám nepodařil vůbec. Na jaře jsme pak ty klíčové zápasy zvládli, přišly ale i dost zbytečné prohry. Třeba 0:2 v Pavlovicích, což fakt dost zabolelo," mrzelo Tomáše Číhala, který by ale zde i tak chtěl zůstat i v příštím ročníku.
„Jsem tady na hostování z Opatovic, tak snad mě pustí. Máme tady ale skvělou partu, byť nás někdy nechodí na tréninky zrovna hodně. Fotbal ale hrajeme zejména pro zábavu a také proto, abychom pak po zápase poseděli a dali se společně do řeči," uzavřel.
