Davide, jak se čtyřicetiletý fotbalista z Olomouckého kraje dostal do týmu z Vysočiny, nadto působícího jen v okresním přeboru?

V Prostějově jsem si našel druhou manželku, která pochází z Radešínské Svratky. No a manžel její sestry už spoustu let trénuje béčko sousední Nové Vsi. Často jsme se tak samozřejmě bavili o fotbale. Já už jsem v té době nechtěl hrávat, přesto švagr, jen tak ze srandy nadhodil, zda bych to v Nové Vsi nechtěl ještě chvíli zkusit.

A povedlo se.

Vyloženě si tam jedu „pouze“ zahrát. V mém věku je to hra na pohodu a klid. Pokud to má někdo z protihráčů vyhrocené, neřeším to. Alespoň mohu při utkáních vypnout mozek. Parta je ve Vsi dobrá, i s rozhodčími se tu celkem dobře vychází, na Olomoucku je situace o hodně horší.

Takovou vzdálenost asi ani z jiného důvodu absolvovat nelze?

Přesně tak. Proto jezdím 130 kilometrů tam a zpátky, ať už na motorce či autem. Je to srdeční záležitost, protože mám fotbal rád, nejde o povinnost, nebo že by mě někdo přemlouval.

Přejděme k vaší práci. Alternativní medicínou se přece jen živí malé procento lidí. Jak jste se k ní dostal?

Inklinoval jsem k ní už od mého mládí. Ty pocity, že je něco mezi nebem a zemí, se ovšem docela těžko vysvětlují. Tenkrát mi ale samozřejmě nikdo nemohl poradit.

Kdy nastala změna?

Možná trochu paradoxně v souvislosti s fotbalem. Od šestnácti let jsem kopal za muže Prostějova, ale brzy jsem začal mít problémy se zády. Odmítal jsem absolvovat klasické kapačky a píchání do zad. Doktoři mi tak řekli, že tři týdny nemohu hrát. Proto jsem si přes známé našel lidi, kteří provozovali alternativní medicínu. Ti mě pak léčili pomocí jehliček a akupunktury.

Takže tito lidé stáli na začátku vaší medicínské cesty?

Ano. Člověk, který mě tehdy léčil, mi řekl, že to mám v sobě, že bych sám mohl léčit. To on mě hodně naučil a přivedl na tuto cestu. Druhou osobou, která mě výrazně ovlivnila, byla buddhistická mniška, která tehdy žila polovinu roku v Prostějově a druhou pak na Srí Lance. U ní jsem si prohloubil znalosti ohledně alternativní léčby.

Jak jste pokračoval dál?

Snažil jsem se nalézt někoho, kdo by mě dostal do peruánské džungle. Konkrétně šlo o oblast Cumpanama, což je klasická hornatá džungle. Osobně mám rád džungli v deštném pralese, klasické kmeny, kde ještě nefunguje byznys. Tyto kmeny se mi úplně jinak otevřou, pokaždé se dozvím nové věci které jsou pro nás takřka neznámé.

To ale může být také poměrně nebezpečná záležitost?

Za určitých okolností ano. Do té džungle se normální smrtelník nedostane. Třeba do rezervace Xavi, kam pravidelně jezdím já, se bez doprovodu průvodce nikdo nedostane, kmeny tam nikoho nevpustí. Tři roky zpět to zkusil někdo z Prahy a zaplatil za to životem. Je to jejich území a ty jim musíš dát přes prostředníka vědět. Prostě tam není žádná civilizace, tím pádem ani byznys. Když tam má člověk známé, dostane se také do podzemí, tím pádem k věcem, které jsou pro nás zase neznámé.

Potkáváte se přímo i se šamany různých kmenů?

Právě kvůli nim do džungle jezdím. Šamani mě učí dále se rozvíjet v alternativní medicíně. Ukazují mi, jak fungují byliny, stromy, tráva, ale třeba také základních pět elementů, tedy dřevo, oheň, země, kov a voda. Já se podle získaných znalostí pak snažím s tím člověkem pracovat. Právě podle toho totiž pak mohu určovat lidem, co potřebují.

Skoro si říkám, proč jste v mládí nešel studovat medicínu?

Měl jsem o to zájem, ale můj tatínek byl proti, protože si přál, abych se naplno věnovat fotbalu. Vyučil jsem se tak v oboru topenář – instalatér. Až v mých pětatřiceti jsem si dodělal maturitu a poté ještě pedagogickou fakultu.

Proč zrovna pedagogickou?

Chtěl jsem mít možnost hlouběji zasáhnout i do školství. Ale poněkud jiným způsobem, aby učitel nebyl tím, který rozhodujeme a žáci jen sedí. Naopak, aby ta vazba byla oboustranná.

Jak se stavíte ke klasické medicíně? Někteří ji berou v ostrém protikladu k té alternativní.

Proti klasické medicíně vůbec nic nemám. Za ideální považuji jeji propojení s tím, čím se zabývám já. Podle mě jsou to propojené nádoby, takto k tomu přistupuji i v praxi. Proto spolupracuji s fakultními nemocnicemi v Olomouci či Brně. Když ze mnou přijde pacient, vše s ním rozeberu, vysvětlím a nabídnu možnosti dalšího postupu.

Co říkáte na koronavirovou epidemii, která už zasáhla prakticky celý svět?

Z mého pohledu je to chřipka, která přišla z nějakého důvodu. Už čínský horoskop, letos je rok krysy, podle něhož já hodně pracuji, něco signalizoval. To, jak lidstvo v posledním období funguje, jak jsem přehlcení, asi něco muselo přijít. Rozhodně to nechci brát a neberu na lehkou váhu, ale je to chřipka, která je sice rychle nakažlivá, ale dá se vyléčit. Obětí je dost, ale především starší lidé, protože jsou oslabení. Kdyby to byla klasická chřipka, bylo by to ještě horší, tento vir se chová rychleji.

Jestli tomu správně rozumím, tak se k této situaci snažíte přistupovat maximálně pozitivně, s nadhledem?

Vše zlé je podle mě k něčemu dobré. Podle mě nás to jako lidstvo stmelí. Jeli jsme na plné obrátky, teď to třeba může být lepší. Vnímám to tak, že jsme jeli na tisíce otáček a nevěnovali se sami sobě. Najednou jsme doma a máme čas na naše děti. Předtím jsme jeli jen přes práci a peníze, najednou nás to zastavilo. Někteří přitom už zapomněli na své rodiče či prarodiče a najednou se všichni semkli.

Pro ty, kteří museli přerušit podnikání či přišli o práci, to ale příliš růžově nevypadá?

To chápu. Moje manželka, která pracuje jako OSVČ, nyní také nevydělává, protože musela zavřít svůj obchod. Na druhou stranu je třeba nepanikařit a uklidnit se. Vím, že pro ekonomiku to není ideální, ale třeba si nyní více uvědomíme i další závažné problémy. Třeba že je potřeba chránit přírodu, mít k ní respekt. Pandemii proto nebrat na lehkou váhu, ale nežít tím, že je to něco katastrofálního. Vezměte třeba, jak se omezením výroby ulevilo ekologii. Podniky se také snaží pomáhat, najednou jsme opravdu lidé.

Váš oblíbený fotbal si nyní asi nějakou dobu nezahrajete?

Myslím si, že fabriky budou chtít spustit výrobu co nejdříve, ale ostatní budou proti tomu. S tím souvisí i sportovní život. Nejsem prorokem, ale spíše si myslím, že do léta bude klid a začne se znovu až v létě.