Souboj ve Studenci si pro sebe podmanil fotbalový světoběžník Martin Čurda. Na výhře Opatova 5:4 se podílel čtyřmi góly.
Prvním párem tref otočil stav z 0:1 na 2:1, poté dostal spoluhráče do vedení 4:3, a nakonec v poslední minutě rozhodl o konečném vítězství. „Samozřejmě mi pomohly dvě penalty. Ale to k tomu patří. V utkání se mi zadařilo a zápas jsme dotáhli do vítězného konce,“ nevzrušeně se ohlíží za utkáním Čurda.
Oba své pokutové kopy zahrával v zajímavých situacích. První za situace, kdy mohl svůj tým po ztrátě vedení 3:1 dostat znovu do vedení. Druhou v samém závěru zápasu po dalším vyrovnání domácích.
Situace vyřešil s přehledem. „Byl jsem v klidu. Naopak jsem se na ně těšil,“ culí se čtyřiatřicetiletý fotbalista. „V té době jsem měl již na kontě dva góly, tak jsem si říkal: Musím to vzít na sebe a tým podržet.“
Opatov měl totiž před utkáním problémy se sestavou. „Nastoupili za nás tři gólmani,“ prozradil Čurda. „Jeden chytal, dva hráli v poli. Na to, jak jsme byli slepení, jsme to nakonec umlátili.“
Především na své netradiční spoluhráče v poli pěl chválu ještě tři dny po utkání: „Vojtu Eliáše i Jakuba Plačka musím pochválit. Jakub mě dokonce vyslal samotného na bránu a já vyrovnával na 1:1. Vojta to zase solidně odbránil.“
Martin Čurda přitom sám nastoupil na svém obvyklém místě v sestavě. „Hraji záložníka. ale do útoku mě to táhne. Takže jsem spíš takový podhrot. To víte, já toho moc neběhám, tak se občas vyskytnu blíž soupeřově bráně,“ vykládá v dobrém rozmaru hráč, který ještě na podzim nastupoval za Želetavu. „Hrál jsem hlavně za béčko čtvrtou třídu. Ale teď se staly nějaké malé administrativní nesrovnalosti a pro jaro jsem v Opatově.“
Žádnou velkou kauzu však za jeho slovy nehledejme. „Původně jsem měl jít Opatovu pomoci na dvě kola a vrátit se zpátky. Ale už to nešlo. Takže kluby vymyslely kompromis a dva kluci šli naopak pomoci do Želetavy,“ vysvětlil Čurda zimní změnu dresu.
Ta pro něj ostatně není ničím neobvyklým. Odchovanec Želetavy během své fotbalové kariéry oblékal nastupoval také za HFK Třebíč, Litohoř, Opatov, Stonařov či Rokytnici nad Rokytnou.
play_fill
Co bylo příčinou tak častých přestupů? „To bylo vždycky spíš kvůli známostem. Někdo mi zavolal, ať jim pomůžu, a já neumím říci ne,“ vykládá Čurda. „Kdysi mě v Želetavě naštvali, už jsem tam nechtěl být, tak jsem trošku cestoval po kamarádech. Užíval jsem si fotbalu a jiných lidí. Byla to paráda.“
Nyní ale zakotvil nazpět v Želetavě. Byť se zmíněnou neplánovanou půlroční odbočkou opět do Opatova. „Už hraji jenom pro radost. Mám tři děti, takže musím být víc doma. Proto byl logický návrat zpět do Želetavy. Aby si užily tátu doma na hřišti,“ uzavírá s úsměvem Martin Čurda.
