Trošku paradoxně, protože dvaačtyřicetiletý trenér Křižanova naskočil v dresu tamní rezervy poprvé v tomto ročníku. „Naši rezervu, která působí ve 3. třídě, pro změnu vede můj bratr. Pokaždé se spolu domluvíme, pokud potřebuje, abych jim vypomohl,“ sdělil hráč s divizními zkušenostmi z dresu novoměstské Vrchoviny.

Na čistý hattrick mu v domácím souboji s béčkem Měřína stačil pobyt na hřišti pouze v první půli. „Domluvili jsme se, že odehraji první poločas. Přiznám se, že nejdříve se mi moc nechtělo, protože jsme hráli v neděli dopoledne a ráno docela pršelo. Nakonec se ale vyčasilo a bylo poměrně slušně,“ pochvaloval si.

A jak ostřílený veterán viděl své tři trefy? „Při první jsem dostal balon do běhu, navíc gólman Měřína včas nevyběhl. Pravačkou jsem jej tak překonal střelou na zadní tyč. Druhý padl po centru do vápna. Na zadní tyči se balon odrazil od obránce soupeře přímo ke mně, nebyl problém jej dorazit do branky. Na třetí mi centroval brácha, nikým neobsazený jsem míč trefil hlavou přesně k tyči,“ popisoval inkriminované okamžiky.

Burian hrával dlouhá léta na hrotu útoku, v dresu Nového Města, stejně tak i po svém návratu do Křižanova, pak na stoperu. Kde se pohyboval v nedělním dopoledni? „Mám absolutní volnost, takže se pohybuji, kde chci,“ smál se.

Čistý hattrick za poločas jej bude samozřejmě něco stát. „Bude to litr rumu. Už jsem ale klukům říkal, že je nemůžu pořád sponzorovat. Ono se to nezdá, ale docela se to nasčítá. Třeba i tento rozhovor mě bude něco stát. Snad abych si začal přivydělávat,“ vtipkoval.

V neděli odpoledne pak na lavičce áčka řídil výhru 4:3 v Doubravníku. Z čeho měl větší radost? „Ani z jednoho. Vstřelit tři góly týmu, který má jednu šanci za zápas, to není nic extra. A v Doubravníku jsme podali špatný výkon,“ mračil se Burian.