Dobojováno. A to doslova. Fotbalový klub ve Sněžném, městysi ve žďárském okresu, v němž žije bezmála osm stovek obyvatel, ukončil posledním kolem loňského ročníku okresní IV. třídy svou činnost. „Ten konec byl kvůli nezájmu z mnoha stran nevyhnutelný,“ i po dvou měsících od ukončení života klubu těžko vydýchává předseda dnes již bývalého FK Sokol Sněžné Ladislav Střešňák.

Ten se posledních patnáct let o klub staral také v rolích trenéra a hráče. Podrobně tak zná problémy, které podobné kluby trápí. „Končí kluby, protože nejsou děti. Když už mládež je, tak ti kluci s fotbalem brzy končí. Najdou si holku, jinou zábavu, nebo přijde zranění, nechce se jim trénovat… Je toho hodně, někteří se třeba urazí, když se jim něco řekne,“ popisoval Střešňák.

A rozhovořil se na téma klíčových důvodů konce klubu. „Ve Sněžném je široko daleko nejhorší hřiště, to každý ví. Hřiště patří obci, ale starali jsme se o jeho údržbu my, obec nám jen dávala peníze na benzín do sekačky. O zlepšení povrchu hřiště jsme několikrát usilovali, ale pokaždé bez úspěchu,“ mračil se.

Fotbalová škola Třebíč (v oranžových dresech) triumfovala předloni v I. B třídě, loni v I. A třídě. Bude stejně úspěšná i v této sezoně v krajském přeboru?
Bude už za rok v Třebíči opět divize? Fotbalisté Fošky neskrývají své ambice

Možná v ještě horším stavu pak bylo zázemí klubu. „Kabiny byly v sokolovně, která je u hřiště. Sokolovna patří místní sokolské organizaci. A kabiny, ty jsou snad ještě v horším stavu než hřiště. Podmínky tam byly doslova šílené, naposledy se nějaké úpravy dělaly v devadesátých letech. Na poslední dva zápasy jsme už ani neměli k dispozici teplou vodu,“ hořce se pousmál.

Snahy fotbalistů o rekonstrukci byly marné. „Několikrát jsme žádali, aby se s tím ostudným stavem něco udělalo, ale ze strany obce i sokola opět žádný zájem, nikam jsme se tak za celou dobu nehnuli,“ postýskl si Střešňák.

Fotbal ve Sněžném ovšem umíral také po společenské stránce. „Na zápas přišlo pokaždé jen pět šest diváků ze Sněžného. Sehnat tak pořadatele či pomezního na lajnu byl obrovský problém. Hráči, které bych sem třeba dostal, tak šli raději do okolních týmů, do Vlachovic, Herálce či Jimramova. Tam mají všude slušné zázemí, pěkné hřiště, nemusí se vůbec o nic starat,“ prozradil.

Fotbalisté Ždírce nad Doubravou (v zelených dresech) si ve středu dali pořádnou odměnu v podobě pohárového duelu proti slavné Zbrojovce Brno.
Prohra se vztyčenou hlavou. Fotbalisté Tatranu proti Zbrojovce příliš nepropadli

Domácí hřiště tak nebylo pro celek z Novoměstska žádnou výhodou. „Minulou sezonu jsme uhráli devatenáct bodů, z toho ale jen sedm doma. Ani nám to prostě nesedělo, i těm starším, kteří by to chtěli místo pohybu uhrát chytrostí. Jenže na takovém křivém drňáku to prostě nejde,“ komentoval pětačtyřicetiletý fotbalista.

Navíc ve Sněžném už řadu let nemají mládež. „Pět let, do roku 2012, jsem s Petrem Dobiášem vedl žáky a dorost, ale až do mužů došel jen jediný hráč. Teď bych to ale dělat nemohl, do těch plesnivých kabin vodit děti by mi byla hanba. Jejich rodiče by se museli zhrozit, kdyby ten stav viděli. Bez hřiště a zázemí prostě fotbal dělat nejde,“ zdůraznil.“

Právě založení žákovského družstva si přitom přálo vedení obce. „Loni nám obec dala na celou sezonu pět tisíc. Z toho přitom nezaplatíme ani lajnování hřiště. Řekli nám, že víc dají jen v případě, pokud založíme žáky. To ale, z těch důvodů, které jsem zmínil, je nepředstavitelné,“ neskrýval Střešňák.

Hokejový obránce Libor Šulák (na snímku) svým pokračováním v ruském angažmá v mužstvu Omsku pořádně rozvířil české hokejové vody.
Šulák to schytal také doma na Vysočině: Proč o tom mluví? Bere krvavé peníze

Pokračování klubu v těchto podmínkách by tak považoval za prodlužování agónie. „Ono se dalo to ještě třeba pět let zkoušet, ale za tohoto stavu by byl výsledek stejný. Jsem z toho naštvaný, zvlášť, když mi po těch letech, co člověk pro klub dělal, teď tu a tam někdo řekne, že jsem klub položil,“ zlobil se.

Přitom byla hrozba konce klubu ve hře již několik let, nešlo o novinku spadlou z nebe. „Ani tak nikde s nikým nebyla řeč, absolutní apatie. Nejsou prý peníze a nedá se s tím nic dělat. To se táhlo se sokolovnou, která se měla převést na obec už v době dotací a mohla být opravena, k tomu z různých důvodů nedošlo.. Pokud jde o hřiště, my fotbalisté jsme dotáhli vodu na možnou závlahu až k němu, jenže tím to zase skončilo,“ krčil rameny.

A budoucnost vypadá černě. „Aby se ve Sněžném znovu s fotbalem začalo, muselo by se začít hřištěm a to nikdo neudělá. Navíc kromě těch, co klub zakládali a které jeho konec skutečně mrzí, to zbytek místních vůbec netrápí. Podle mě je to definitivní konec, fotbal ve Sněžném umřel,“ dodal Ladislav Střešňák.