Postoupit do krajského přeboru a rovnou ho vyhrát? Stalo se to jen jednou, v roce 2005. Velké Meziříčí už v I. A třídě začalo skládat tým, který měl za cíl divizi. Smělý plán podpořený angažováním třebíčských opor Jiřího Horta s Lukášem Staňkem dostal za úkol dokončit ostřílený trenér Radovan Zeman, který před premiérovou sezonou krajského přeboru dostal za úkol do dvou let vykopat moravskou soutěž. Cíl splnil už v polovině lhůty.

„Mohli jsme se opřít především o útok, byli jsme schopni soupeře přestřílet,“ vzpomíná sedmasedmdesátiletý kouč na silnou stránku svého týmu, která vlastně Velké Meziříčí zdobí dodnes.

Přečtěte si i další článek ze seriálu:

Předtím jste působil ve vyšších soutěžích a najednou šel do neznáma s poměrně striktním úkolem, jak k tomu došlo?

Velké Meziříčí už předtím angažovalo moje bývalé svěřence z Třebíče Jirku Horta s Lukášem Staňkem, což byl takový první předpoklad, pak mě oslovili tehdejší představitelé klubu Necid s Ostrým a nastínili mi nějakou představu, kam chtějí tým směřovat. Po postupu z I. A třídy chtěli do dvou let vyhrát župu a jít do divize.

Což jste jim nakonec splnil už po roce, slavili jste dvě kola před koncem…

Podařilo se to hned, nicméně na začátku jsem moc nevěděl, do čeho jdu. Vedle zmiňovaných hráčů to byli mladí, ale nesmírně pracovití kluci, navíc v euforii z nové soutěže, což byl jeden z faktorů, proč se nám hned od začátku začalo dařit. Týden co týden jsme se posouvali, až jsme došli ke kýženému cíli.

Zdobila vás především ofenziva, o čemž svědčí i skóre, že?

Mužstvo bylo postavené útočně, v tom jsme měli nesmírnou výhodu, protože jsme dokázali reagovat i na inkasovaný gól, soupeře jsme většinou přestříleli.

Zejména díky Staňkovi, který dal 26 gólů, měl tedy průměr co gól, to zápas…

Nejen díky němu. Hort byl motor, Staněk koncovka, neuvěřitelně si rozuměli. Taky Staněk všude prohlašoval, že Hort je jeho dvorním nahrávačem. Třetím nejlepším střelcem po těchhle dvou byl Honza Karásek, který také několikrát rozhodl. Ostatní hráči okolo nich rostli. Problém pak nebyl ani v premiérové sezoně divize, ´tam nám zase pomohlo hostování Thea Gebre Selassieho z Jihlavy, který zkvalitnil defenzivu.

S ohledem na to, že jste například ve Žďáře zažil tehdy ještě československou národní ligu a postoupil do divize s Třebíčí, se asi nejednalo o váš největší úspěch…

(smích) Tam řadím asi Žďár, to byly ještě těžce totalitní soutěže, které nebyly jednoduché, vysoko samozřejmě řadím i Třebíč. Velké Meziříčí bych asi dal na třetí místo. I proto, že jsem tam byl nejkratší dobu, vlastně jen dva roky.

Tehdy za váš konec mohla nehoda na dálnici, že?

Ano, odešel jsem trošku násilně, jestli se to tak dá říct. Už tehdy mi bylo přes šedesát let, ještě jsem pracoval a na tréninky a zápasy dojížděl z Brna, což bylo samo o sobě vyčerpávající. Po jednom z tréninků v létě 2006 jsem jel domů a přihodila se mi ta nehoda, nic vážného se naštěstí nestalo. Při čekání na policajty jsem si řekl, že musím ubrat a zabalit to. Zavolal jsem Necidovi, ať si najdou někoho jiného. Z klubu mi ještě po třech dnech volali, byl za mnou Karel Vidlák, abych to zvážil, ale to rozhodnutí ve mně přetrvalo. Nakonec angažovali Zbyňka Zbořila, který dnes trénuje Blansko.

Šlo tedy o vaše poslední angažmá?

Ještě mě pak přesvědčili známí, abych jim pomohl v Novosedlech na tři čtyři zápasy. To byla jihomoravská I. A třída a já tam nakonec vydržel čtyři roky, podařilo se nám postoupit i do krajského přeboru, ale tam už jsem pak působil jen půlku sezony a definitivně skončil.

Někteří hráči z vaší éry si ve Velkém Meziříčí zahráli i třetí ligu, ve které teď tým je, sledujete tamní dění?

Určitě sleduji, předminulý rok měli famózní, do posledních chvil proháněli vedoucí Prostějov, měli našlápnuto do druhé ligy. Kluci jako Jarda Krejčí nebo dokonce Lukáš Berka, který kariéru načas po našem postupu do divize přerušil, ještě tou dobou hráli.

Vysočinu máte fotbalově zmapovanou už od 80. let minulého století, co říkáte na současnou situaci?

To, že jsou dva týmy ve třetí lize a hned devět jich hraje divizi, bylo dřív nepředstavitelné a je to pro mě velikým překvapením. Týmy jako Stará Říše byly tou dobou úplně někde jinde. Všechno už je ale hrozně dávno.